Italská kuchyně patří mezi mé velmi oblíbené. Ale já asi nemám neoblíbenou kuchyni :-) Myslím, že kuchyně všech národů je báječná už jen tím, že se v ní odráží příběh krajiny a toho, co ta příroda v těch končinách nabízí. Mám ale ráda národní kuchyně, kde se opravdu vaří, a ne jen rozmrazují polotovary. Já nepatřím mezi fandy fast foodu a různých obložených baget z bílé pšeničné mouky a droždí na oběd, což je rovněž tradicí v některých kulturách. Takže u mě s tou láskou ke všem "kuchyním" odsud podsud :-) Ale myslím si, že i národy, kde si spousta lidí zvykli obědvat či večeřet fast food nebo obložené bílé pečivo s hromadou jiných šmakulád, mají svoji kuchyni, a tyto fast foodové aktivity jsou spíše zlozvykem, který se stal normálností. Zpět k italské kuchyni :-) Než mi zjistili intoleranci lepku, občas jsem moc ráda zašla do pizzerky a dala si mojí oblíbenou pizzu s artyčokama. Miluju artyčoky na pizze :-) Jenže toto mi padlo po zjištění intolerance. Tím spíš, když ještě ke všemu mouka na pizzu je ještě více lepková. Ano, v některých pizzeriích už běžně nabízí možnost udělat bezlepkovou pizzu. Občas jsem jí měla. Ale jak víte, já se vyhýbám "moučným" směsím, které jsou složeny převážně z kukuřičného nebo dokonce bramborového škorbu a jiných dalších vysoce průmyslově upravených přísad. A bezlepkovou mouku volím mouku, která je složena pouze z rozemleté obiloviny, která je přirozeně bezlepková. V článku: "Moukami "bez lepku" myslím mouky z přirozeně bezlepkových obilovin. A proč? Je v článku" pak blíže toto celé vysvětluji. No a v těch pizzériích jsem nenatrefila, že by jí bez lepku dělali z čistě přirozeně bezlepkové obiloviny. Takže smůla :-) Anebo taky ne:-) Jelikož na pizzu fakt někdy mám chuť, musela jsem si pomoct sama :-) Dělám několik variant pizzy. V Klubu postupně všechny představím a třeba v mezidobí na další nové varianty i přijdu :-) V tomto receptu vám představuji tvarohovou, která je současně bez lepku. Výhodou této varianty je, že už samotné těsto obsahuje bíllkovinu. S těstem se krásně pracuje. Můžete z něj udělat jednu obří pizzu anebo mnoho malých mini pizz, což je rafinovaná věc zejména pro návštěvu :-) A ještě ke všemu je toto těsto na pizzu opravdu bleskově připraveno. Mně to trvá 5 minut. Rozprostření těsta na plech max 5 minut. Rajčatová omáčka s nakrájením ingredinecí dalších 5 minut.  Takže vaše příprava je otázkou 15 min, a to jsem byla ještě časově velmi velkorysá :-) No a peče se to taky jen chvilku. A při přípravě těsta ušpiníte jednu mísu a vařečku. Takže žádné výmluvy :-)

Miluju čočku, překvapivě :-) K této variantě mám specifický vztah. Jelikož tato čočka chutná jinak než běžně uvařená sladkokyselá čočka. Miluju i tu sladkokyselou, kterou já osobně připravuji bez kvasného lihového octu a cukru a i tak je sladkokyselá :-) Recept dám někdy sem do Klubu. Ale tuto specifickou variantu čočky si vařím, když mám chuť na čočku, a současně mám chuť na něco orientálního, oříškového, lehce pikantního a zemitého. Asi jste pochopili, že tato připravená čočka nebude sladkokyselá. Teda šmrnc jakési skladkokyselosti tam bude, ale ta notoricky známá sladkokyselost to nebude. Avšak přesto bude krásně zakulacená. Tato čočka překvapí svojí jedinečností v chuti, vůni i na pohled. Právě pro její atraktivitu může být rafinovanou přílohou k různých jídlům, ale poslouží i jako atraktivní samostatné jídlo. Díky svému složení se jedná o mnohem více zásadotvorné jídlo, než je klasická sladkokyselá čočka. A přitom si opravdu pochutnáte :-)
Zde je recept :-)

Tak toto je další naprosto úžasná věcička :-) Je to jídlo, které dodává mému tělu bílkoviny a jiné cenné látky a přitom za pár korun. Použití těchto tortill je velmi variabilní. Lze je jíst samotné nebo různě zakomponované do dalšího jídla, např. naplněné zeleninovou či jinou směsí a stočené, jak je naznačeno na obrázku. Nebo je lze jíst k salátu či k polévce a nemusíme již řešit, zda v té polévce či salátu je nějaká bílkovina a hned máme rychlý a výživný oběd či večeři. Tyto tortilly jsou jedno z jídel, které jsem schopná sníst i studené. A to je u mě co říct :-) A lze je připravit i den předem a vzít si do práce a hned máme zajištěno jídlo s bílkovinou, které můžeme pak už jen dopnit například zeleninovým salátem (na jaře, v létě) či polévkou (na podzim a v zimě) a máme hned kvalitní, výživné jídlo do práce. Navíc tyto tortilly jsou bleskově připravené a obsahují ingredience, které jsou pro mé tělo zásadotvorné.
Zde je recept :-)

Vaše děti vás v obchodě "otravují" o želé bonbóny, ale vy z toho nejste nadšeni, jelikož si uvědomujete tu hromadu cukru a často různých barviv a aditiv, které tím dobrovolně do dětí dáváte? Je tu řešení :-) A bez přehánění ty domácí želé bonbóny, které vidíte na obrázku, vypadají a chutnají úplně stejně. Tedy ne stejně. Jelikož tam necítíte tu mnohdy umělou příchuť a vůni.
Tyto domácí želé bonbóny chutnají a voní po ovoci, jelikož z něj a pouze z něj získávají barvu a chuť. Nadto neobsahují žádný cukr. A navíc v bonbónu zůstává většina vitamínů z ovoce, jelikož je lze vyrobit i při nízké teplotě zahřátí ovoce. Byť se jedná o bonbóny, jsou tyto při nejhorším mírně kyselinotvorné, pokud ne mírně zásadotvorné. Ale rozhodně nejsou silně kyselinotvorné jako některé ty běžně kupované. A bomba je, že jejich příprava je pár minutová, tedy pokud je děláte bez dětí :-)
Jelikož výroba těchto bonbónů může být i krásná zábava pro vaše děti a váš společný program třeba na deštivé odpoledne. Kdy vy bleskově připravíte tekutinu a dětí ji nalívají do formiček a možná že nejen do formiček :-) A po chvíli z nich děti se září v očích tahají hotové želé hady, medvídky, srdíčka a jiné :-) A co si budem..., když se na výrobě podílely, chutnají jim ještě líp :-)) Kam se hrabou kupovaný.
A byť já osobně jsem nikdy nebyla fanda želé a želé bonbonů, tak tyto si občas i já sama pro sebe udělám a dám třeba ke kafi :-) Na obrázku jsou čtyři druhy želé bonbónů: z lesního ovoce, z pomeranče, z pomeranče a chilly a z citrusů ze zázvorem, hřebíčkem a skořicí.
Den před zveřejněním tohoto příspěvku jsem dělala s mým synovečkem i malinové a ty byly taky k sežrání, jen jsem je nestihla vyfotit :-)
Zde je recept :-)

Já miluju pečivo. V podstatě si neumím bez pečiva představit snídani. A když kousek pečiva nemám, jako bych neměla snídani :-) Tento chleba je můj každodenní snídaňový parťák :-) Skoro každé ráno ho jím krásně opečený v topinkovači s nějakou výživnou a spíše více zásadotvornou pomazánkou. Těch pomazánek už tu v Klubu několik máte a budou přibývat další. Někdy si na něho vzpomenu občas i na oběd a dám si ho k nějaké hutné obědové polévce na podzim či v zimě anebo krásně opečený k salátu na jaře a v létě. Večer na něho již ale chuť nemám. Ano, obsahuje žito a tedy lepek. Avšak lepku celozrnná žitná mouka obsahuje mnohem méně než bílá pšeničná mouka a je nakynutý pouze z kvásku. Kvásek je pro mé tělo zásadotvorný, žito mírně kyselinotvorné. Tento chleba je tedy pro mé tělo mnohem méně kyselinotvorný než klasické koupené pečivo, které je vesměs silně kyselinotvorné. A to je pro mé tělo ohromný rozdíl! A navíc kvásek podporuje v mých střevech přátelské bakterie a zabraňuje rozmnožení těm, které ve větším množství dělají neplechu. Na pečivu tedy není nic špatného, avšak není pečivo jako pečivo :-) K tomuto chlebu mám speciální vztah. Jelikož mi umožnil opět zařadit do jídelníčku moje oblíbené pečivo a díky tomu jsem přestala jíst pro mě ne moc chutné pečivo zbavené lepku. Tento chleba jsem zařadila do svého jídelníčku namísto pečiva vyrobeného z pšeničné mouky zbavené lepku a byl první úpravou mého jídelníčku, a ten jídelníček tu v Klubu s vámi sdílím. Výsledkem bylo, že po roce a půl praktikování tohoto jídelníčku včetně jedení i tohoto méně kyselinotvorného, byť lepkového chleba, mi zmizela intolerance lepku, po těle zmizela lupénka a zmizela cysta (nezhoubná) v prsu a jiné. Avšak rozhodně to nebylo jenom stravou, ale i celkovou změnou přístupu k mému tělu, větším převzetím odpovědnosti za mé tělo a mentální a emoční očistou, jejíž průběh můžete sledovat ve všech článcích na webu jinypristup.cz od roku 2014 a jejichž výstupem jsou pak služby nabízené na webu :-) Navíc upečení tohoto chleba vám nezabere téměř žádný čas. Takže žádné výmluvy :-) Když večer před spaním dokrmíte žitný kvásek (trvá to 2 min) a ráno před odchodem do práce připravíte rozkvas (trvá to 3 min), tak poté, co přijdete z práce, můžete dát finální těsto do formy (trvá to 3 min) a po nakynutí dát péct do trouby. Pečení trvá hodinu, ale tu hodinu u trouby nesedíte, ale děláte si svoje. A než jdete spát máte krásný voňavý chleba na stole, který se na vás bude těšit na snídani :-)
Zde je recept :-)

Žitný, pšeničný, špaldový, rýžový a jiný kvásek je můj celoroční kamarád a to už určitě 8 let s jednou přestávkou :-) Během té cca roční přestávky mi po těle právě znovu naskočila ta dříve zmizelá lupénka. Nebylo to zdaleka jen tím, že jsem po dobu cca roku opět jedla pečivo z hladké pšeničné mouky a z kvasnic (droždí). Bylo to podle mě celkovým komplexnějším nezájmem o mé tělo a jistě i tím, že jsem v tom období procházela dalšími pro mě velmi zvratovými situacemi v životě. Dát si domácí celozrnné pečivo z kvásku je aspoň na základě mého těla pro mě jako dát do mého břicha přátelské bakterie a kvasinky, které v mých střevech podporují právě ty prospěšné bakterie a pomáhají udržovat v určité hladině ty, které by mohly v případě přemnožení dělat neplechu. Z tohoto pohledu mi kvásek velmi připomíná např. kysané zelé nebo šťávu z kysaného zelí. A srovnání kvásku na jedné straně a kvasnic či droždí na straně druhé z hlediska prospěšnosti pro mé tělo (= z hlediska toho, jaké bakterie jsou ve střevech podporovány) je to samé jako srovnat domácí kysané zelí a sterilizované zelí, které je zavažené a nadto je v něm často kvasný lihový ocet a cukr. První potravina silně zásadotvorná pro mé tělo, druhá silně kyselinotvorná, byť se v obou případech jedná o zelí. A to samé v případě kvásku a kvasnic (droždí), kdy v prvním případě se jedná o přísadu zásadotvornou pro mé tělo a v druhém případě o přísadu kyselinotvornou, byť obě plní stejnou funkci, a sice nakynutí těsta. Více se o tom rozpovídám v e-booku: "Co mi dosud řeklo moje tělo", který bude brzy v prodeji. A teď zpět k tomu kvásku :-) Postupů jak si doma vyrobit kvásek je na internetu celá řada. Mě osobně ale žádný ten postup nevyšel. A tak po několika neúspěšných pokusech jsem se na to vykašlala a postupovala jsem "od oka" a vždy se povedl. Nic jsem nevážila, jen jsem dodržovala určité principy, které mi přišly přirozené. Zde jsou ty principy :-)

V tomto článku s vámi budu sdílet moji vlastní zkušenost s bezlepkovou dietou, kterou jsem začala držet poté, co mi byla v roce 2013 zjištěna intolerance lepku. To, že se s mým tělem něco děje, to jsem zpozorovala nějakou dobu před tím, jelikož jsem trpěla brutální zácpou, byla zavodněná, měla krupičkovou pleť po celém obličeji, rozjela se mi lupénka atd. A to já do té doby nevěděla, co je nějaká potíž na těle. Po tomto zjištění z krevních testů, že mám intoleranci lepku, jsem najela na striktní bezlepkovou dietu. V mém tehdejším podání to bylo o tom, že jsem místo klasické bílé pšeničné hladké, polohrubé či hrubé mouky používala různé bezlepkové směsi na pečení. Toto jsem praktikovala tři roky. Výsledkem bylo, že dle krevních testů se má intolerance lepku nelepšila a i na těle jsem nepozorovala žádné výrazné změny – zácpa přetrvávala, lupénka a pocit plnosti a krupičková pleť na obličeji rovněž. Nadto začaly přibývat další potíže na těle. V důsledku toho mi něco došlo, zcela jinak jsem začala přistupovat ke svému tělu a ložiska lupénky, intolerance lepku a další jiné potíže zmizely. Více v článku.