Jiný přístup

„S pravdou v srdci člověk všechno vydrží“, bylo v jedné pohádce nesoucí název: „Král drozdí brada“.  Pro mě tato věta vystihuje přesně to, co píšu výše. Pokud jednám s klidem uvnitř sebe, v neutralitě vůči dané situaci a všem zúčastněným, pak jednak mé konání nikdy není agresivní a poháněné vnitřní nepříjemností vůči danému člověku, byť může na někoho působit rázně a důrazně. A i když v tomto stavu má učiněná volba mi třeba i způsobí komplikace, tak se jejich tíha krásně nese, jelikož mě hřeje vědění, že to byla moje volba a ne volba mého ega. A ten pocit, je ohromným pocitem naplnění.

Pocit prázdna známe všichni. A kdo říká, že ne, tak si myslím, že pěkně kecá. Já ho v tomto životě zažila nesčetněkrát a vždy se opakoval stejný scénář – následovala po něm větší změna v mém životě. Nemuselo se z pohledu cizích očí jednat nutně o velkou změnu, ale byla obrovská minimálně uvnitř mě. A byla to vždy změna k lepšímu, ať už to tak vypadalo hned nebo se to vyjevilo později.

Daný nový automatismus je zautomatizován ve chvíli, kdy vám v dané situaci automaticky naskočí ta jiná myšlenka a vy automaticky jinak reagujete, než jste v dané situaci reagovali dřív. A tato změna obsahu automatismu může být jak konstruktivní tak i destruktivní.
Typický příklad nového automechanismu, který je destruktivní, je nějaké trauma, které proděláte. A vy najednou jednáte destruktivně tam, kde dříve ne. Pokud se tak stane, okolnosti života a v něm předkládané situace vás budou vystavovat tomu samému, byť v jiné barvě a intenzitě, abyste postupně ten automechanismus přepsali. Může vyvstat myšlenka: Taková zbytečná práce. Ale on ten proces není zbytečný, byť se jakoby vracíte v tomto případě do původních automatizmů, už se nevracíte stejní a tak ani ty staronové automatismy nejsou stejné, jsou hlubší, jste v tom uvědomělejší.