Nejbližší živé vysilání (odpovědi na vaše dotazy) v Klubové sekci 8.11.2024 od 20:00 do cca 21:00. Toto živé vysílání probíhá pro členy Klubu alespoň 2X v měsíci (nejčastěji na začátku a uprostřed měsíce) na webu jinypristup.cz v sekci Klub. Více info »
Moc si vážím Tvého zájmu. I díky Tobě můžu takto hlouběji sdílet svá poznání. Jen měj na paměti, že informace pro Tebe nebude to, o čem budu psát nebo mluvit, ale to, co si díky tomu Ty uvědomíš ve svém vlastním životě. Mé zkušenosti a má poznání jsou jen mosty k Tvé vlastní moudrosti.
Klubová sekce se otevřela dne 12. dubna 2020. Po jejím otevření se v ní nacházelo k přečtení 40 článků. Od té doby zhruba každý týden přibývá nový obsah, ať už článek, video, popř. jiná tvorba.
Ať Tě obsah v Klubové sekci vede k objevení Tvé vlastní autority uvnitř sebe, která je čistá (plně spojena se Zdrojem), a která Tě tak povede konat ze své síly (z prostoru vnitřního klidu uvnitř Tebe), a tedy vymezovat si hranice, avšak soucitně a laskavě vůči jiným a konat s plnou odpovědností a dle nejlepšího vědomí a svědomí. S láskou Peťa
Co získáte Klubovou sekcí:
1) Moje pohledy na Vaše dotazy v živých vysíláních (a záznam z nich, který si můžete kdykoliv pustit)
2) Články psané z větší hloubky
3) Speciální (nepravidelná) živá vysílání (a záznam z nich). Zatím jsou v Klubu tyto:
- "Jak dosáhnout seberealizace a jiné hojnosti"
- "Jak mít práci, která nás naplňuje a živí"
- "Partnerské vztahy"
- "O aktuálním dění, o tom, kam směřujeme jako lidstvo"
My nejsme tělo, a tak realita není venku. Není možné to, co řešíme, vyřešit tam, kde nejsme. A jelikož nejsme tělo, není možné řešení najít venku. Ale přesto to mnozí děláme celý život. Jsme v nějaké nepříjemné situaci a my obviňujeme jiné nebo sebe, hledáme viníky, nebo se snažíme někoho donutit, aby se změnil, nebo v tom lepším případě se venku snažíme najít řešení, najít něco, co bychom mohli udělat jinak nebo někdo jiný udělat jinak. Jenže ...
To, že nějaká situace vypadá jako tragédie, nepříjemnost nebo jako dar, je iluze. Oči těla nevidí skutečnost. Jakákoliv situace, ať už navenek vypadá jakkoliv - jako dar nebo jako nepříjemnost, je ve skutečnosti neutrální. A jen my rozhodujeme, zda ta situace bude pro nás znamenat dar anebo tragédii, nepříjemnost. A to tím ...
Jistě jste už mnozí slyšeli nebo četli názor, že když se něčeho bojíme, máme si představit ten nejčernější scénář, který nás napadne a prožít si jej a že to je jedna z nejkratších cest se z toho strachu osvobodit. Možná některé z vás při tom napadlo, stejně tak jako mě před lety, že když si představíte to nejhorší a prožijete si to, že si to tím zhmotníte. A vjel do vás strach z toho, že byste si to zhmotnili a tudíž jste od této metody upustili. A já se nyní k tomu krátce vyjádřím. Zkusím to poskládat do slov. Ten, kterému naskočí myšlenka a na to navazující obava, že si představou toho nejhoršího a prožitkem toho může to nejhorší právě zhmotnit, je ještě stále do určité míry v úrovni mága. Vysvětlím.
Dnes se krátce rozepíši o jednom tématu, který je poslední roky velmi rozšířen, a sice tendence chodit, navracet se různými technikami do minulých situací, třeba i přesahující tento jeden život a analyzování našich omezení, tendence přijít na kloub, kde to vše vzniklo atd. Předně hned na začátek chci uvést, že na těch technikách není nic špatného. Jsou v pořádku a dokonalé, jak jsou, jelikož i ony pomáhají a to lidem v určité rovině vědomí. Je to tedy podpora pro určitou rovinu vědomí. Je to léčení v určité rovině vědomí.
S pojmem „Sebeláska“ se mnoho let setkáváme téměř na každém kroku. Za vším je naše míra sebelásky, se všude možně dočtete. Jenže. Tak jako u všeho velmi záleží, v jaké rovině je pojem „Sebeláska“ vnímán. Z mého aktuálního pohledu to vnímám následovně. Většinově je sebeláskou vnímáno sobectví. Vysvětlím. Mnozí lidé se domnívají, že sebeláska znamená, že budu dělat jen věci, které mě neomezují, u kterých se cítím dobře atd. Nebo že budu činit rozhodnutí, které jsou pro mě těmi nejlepšími. Z tohoto nastavení pak vychází naše praxe. Uvedu příklad.
Koukáte se kolem sebe na ty nepříjemnosti až tragédie všude kolem a možná si říkáte, že život je nespravedlivý. A to nejen vůči vám, ale třeba i vůči jiným lidem. Vždyť vy jste přeci tak obětaví, nikomu jste vlásek nezkřivili, anebo takové kvality vykazuje někdo jiný ve vaší blízkosti a i přesto musí procházet ději, které si nezaslouží. A ten zlý, zákeřný, chamtivý atd. odvedle, tomu se nic neděje. Ten si v poklidu žije. Jenže! Ve skutečnosti tady nemůže existovat nespravedlnost. Vše je do puntíku spravedlivé. A když vnímáme nespravedlnost, je to tím, že to dané vnímáme odděleně, nemáme komplexní obraz toho, proč se děje to, co se děje. To dané posuzujeme tedy na základě velmi zúženého zorného pole.
Podělím se s vámi o jedno poznání, ke kterému jsem natvrdo došla pod vlivem jedné pro mě velmi těžké situace týkající se mého těla. Ten příběh budu níže okrajově sdílet. Jen zde chci uvést, že je velmi tenká hranice mezi tím, kdy je toto rozpoložení: „Je mi jedno, jak to dopadne“ klíčem k zázraku a tedy klíčem ke konstrukci a kdy je to pastí ega a tedy klíčem k destrukci. To, co rozhoduje, je naše vědomí v tom, ostatně jako vždy.
Tak jak já to aktuálně vnímám ve fázi cesty, kde se nacházím, je obojí pravda. Bližší vysvětlení v článku :-)
Nikdo z nás není tělem, ale Vědomím, tím, co oživuje dané tělo, hmotu a tedy i tělo. Jsme všichni jedno Vědomí, které si obléklo aktuálně přes 7 miliard různých těl, s různými jmény a příjmeními a různé role – životy se všemi ději, situacemi a lidmi. Každý jeden z nás je Bůh, Zdroj, Vědomí, Univerzum nebo jak Tomu jinak říkáte, a to bez ohledu na to, jakou roli aktuálně hraje, co si vybral a v jaké fázi této své zvolené cesty aktuálně je.
Poskytnu jednoduchý návod, co dělat v nepříjemných situacích z jakékoliv oblasti života. Předně, je třeba zůstat v klidu ve svém nitru a vedle toho z toho stavu klidu konat tělem. A tento návod více konkrétně rozvedu.
Když jste v nějaké nepříjemné situaci, můžete velmi snadno rozpoznat, jestli jste v odporu (egu), anebo se vám podařilo docílit klid nitra = nereagování nitra. Pokud v nepříjemné situaci vidíte pouze jeden rozměr té situace, a sice rozměr, který se týká vašeho těla – vnímáte pouze to, že se vás to dotýká, pak jste v egu, v odporu.
Jistě jste již slyšeli či četli, že věci, to, na čem lpíte, máte pustit. Jenže co to je to „pustit“. Pojem odevzdání každý z nás totiž vnímá jinak na základě své roviny vnímání, ve které se aktuálně nachází. A já vám nyní nabídnu dvě takové základní roviny a možná vám to pomůže se v tom trochu zorientovat.