Nejbližší živé vysilání (odpovědi na vaše dotazy) v Klubové sekci 8.11.2024 od 20:00 do cca 21:00. Toto živé vysílání probíhá pro členy Klubu alespoň 2X v měsíci (nejčastěji na začátku a uprostřed měsíce) na webu jinypristup.cz v sekci Klub. Více info »
Moc si vážím Tvého zájmu. I díky Tobě můžu takto hlouběji sdílet svá poznání. Jen měj na paměti, že informace pro Tebe nebude to, o čem budu psát nebo mluvit, ale to, co si díky tomu Ty uvědomíš ve svém vlastním životě. Mé zkušenosti a má poznání jsou jen mosty k Tvé vlastní moudrosti.
Klubová sekce se otevřela dne 12. dubna 2020. Po jejím otevření se v ní nacházelo k přečtení 40 článků. Od té doby zhruba každý týden přibývá nový obsah, ať už článek, video, popř. jiná tvorba.
Ať Tě obsah v Klubové sekci vede k objevení Tvé vlastní autority uvnitř sebe, která je čistá (plně spojena se Zdrojem), a která Tě tak povede konat ze své síly (z prostoru vnitřního klidu uvnitř Tebe), a tedy vymezovat si hranice, avšak soucitně a laskavě vůči jiným a konat s plnou odpovědností a dle nejlepšího vědomí a svědomí. S láskou Peťa
Co získáte Klubovou sekcí:
1) Moje pohledy na Vaše dotazy v živých vysíláních (a záznam z nich, který si můžete kdykoliv pustit)
2) Články psané z větší hloubky
3) Speciální (nepravidelná) živá vysílání (a záznam z nich). Zatím jsou v Klubu tyto:
- "Jak dosáhnout seberealizace a jiné hojnosti"
- "Jak mít práci, která nás naplňuje a živí"
- "Partnerské vztahy"
- "O aktuálním dění, o tom, kam směřujeme jako lidstvo"
Mnozí z nás zažívají pocity smutku, jakési osamělosti a v důsledku toho se necítí dobře, naplněně ve svém životě. Tito lidé mohou mít pocit, že jsou na život sami, na svět sami. A cítí to proto, že se cítí být mezi cizími. A ten pocit, že jsou mezi cizími, vychází z toho, že mají uvnitř sebe nastaveno (volí si ve své mysli), že musí být ve střehu, útočit či se bránit. A jaké důkazy si pak myslíte, že budeme dostávat ve vnějším světě?
V posledních článcích se často zmiňuji o tom, že vše, čeho si všímáme na jiných, jsme my, a pokud nás to rozruší, pak to u sebe nemáme zatím přijaté. Co to znamená? Znamená to, že když mě rozruší například zpráva, že nějaký násilník psychicky týrá svoji manželku nebo opačně, že manželka psychicky týrá svého manžela, že i já psychicky týrám svého partnera? Ne. Ne nutně. Vysvětlím.
V tomto článku s vámi budu sdílet to, k čemu jsem aktuálně dospěla v rámci tvoření si našeho života. Podle mě nejsme pasivními oběťmi vnějších okolností či nějaké vyšší vůle, nejsme ani samotvůrci, ale spolutvůrci. Myslím si, že většina z nás prošla, prochází nebo bude procházet všemi těmito vnímanými tvoření si.
Byť všichni máme společnou mysl a ve skutečnosti je plná pouze lásky a nikdy nepřestala být takto plně zdravá, v realitě tohoto světa se mysl každého z nás nachází v jiném stavu. Mysl některých je více zdravá než jiných. Míra zdraví mysli je nepřímo úměrně dána mírou rozsahu, který v mysli zaujímá ego (strach = naše soudy). Čím více plochy v naší mysli zaujímá ego, tím méně zdravá naše mysl je. Avšak mysl je ta, která tvoří. A co myslíte, že pak tato mysl tvoří? Více destrukce nebo konstrukce? Čím více plochy v mysli zaujímá ego, tím více a častěji se v dané mysli automaticky rozhodujeme pro myšlenky ega (strachu = soudu) a nikoliv myšlenky lásky.
„Přijmi, aby si mohl dát a pak dostat“ vyjadřuje zákonitost, která je naší jedinou mocí, kterou si vytváříme konstruktivně, jelikož si tím vytváříme hojnost ve všech možných podobách. Jenže mnoho lidí tuto větu chápe chybně, jelikož nerozumí nebo nevěří tomu, co mají přijmout, a tak ani neví, co mají dávat. Z toho důvodu mnoho lidí princip dávání chápe zcela v rozporu s tím, co dávání skutečně je. Naprostá většina lidí na Zemi vnímá dávání tak, že když dávají, zmenší se kupička, ze které vzali, aby dali. A tato kupička se zmenší bez ohledu na to, zda dávají rádi nebo méně rádi. A i bez ohledu na to, co ta kupička představuje – jestli čas, peníze, materiální věci atd. Pokud jsme v tomto vnímání, tak pak skutečně vždy, když dáváme, o něco přicházíme. Jenže to není skutečné dávání. Pokud při dávání cítíte, že o něco se vy ochuzujete, pak nedáváte to maximální (to jediné), co můžete dát. Vysvětlím.
V tomto článku se rozepíši o jednom omylu, o jedné mylně pochopené myšlence, která z pohledu člověčího má za následek ztrátu času. „Je třeba věci pustit“. „Je třeba věci odevzdat“ „Přijde to, co má, odejde to, co odejít má“ „Vše přijde ve správný čas“ „Vše se děje, jak má.“ „Vše je už dávno rozhodnuto.“ Vše je dáno.“ Znáte tyto myšlenky nebo myšlenky podobného druhu?
Dospěla jsem k tomu, že většinu svého dosavadního života jsem se rozhodovala egem a nikoliv v souladu s tím, co bylo v daný čas tím nejlepším pro mě (co bylo v souladu s vůli Zdroje a tedy mojí skutečnou vůlí). A myslím si, že v tom nejsem sama :-) Rozhodnutí z ega (ze strachu) jsou ta, která jsou činěna .... Oproti tomu rozhodnutí, které je v souladu s námi skutečnými (a tedy i v souladu s vůlí Vesmíru) je rozhodnutí konané... Uvedu několik situací, kdy jsem se rozhodla v souladu se svojí skutečnou vůlí.
Podělím se s vámi o to, čím já sama procházím a k čemu jsem na základě nedávných opakovaných zkušeností a to i zhodnocených těch minulých pohledem zpět dospěla. To, co napíšu, je opřeno o zázraky, které se mi přihodily. Dospěla jsem k tomu, že to, co má moc tvořit, je naše mysl nikoliv tělo. Podle mě tělo jen následuje mysl. Destrukce v našem životě jsou důsledkem stavu naší mysli. Naše mysl je to, co potřebuje uzdravit. A ruku v ruce s uzdravující se myslí se uzdravuje (dává do souladu s námi skutečnými) i vše ve hmotě projevené.
V tomto článku se s vámi podělím o svoji zkušenost a současně se tím vyjádřím k dotazům mnohých z vás. Během individuálek si totiž mnozí často uvědomí a prožijí (vedle jiného), že jejich duchovní růst byl v nějaké části jejich ego. Egem se již tolik nenechali ovládnout u materiálních věcí, ale podlehli mu v tématice svého vnitřního vývoje. A v rámci této oblasti znovu povyšují a ponižují. Například tím, že lidi okolo sebe moralizují, myslí si, jak oni jsou oduševnělejší než daní lidé atd. A pak vždy následuje otázka, co teď s tím? Jak to napravit? A k tomu se teď krátce rozepíši.
Stačí se naladit do stavu, že všichni jsou z Boha. Všichni jsme tedy Boží sourozenci a jsme všichni úplně stejní. Jen tu každý hrajeme různé role – z našeho člověčího pohledu vydařené, méně vydařené, záporné či kladné. Ale jsou to jen role v této hře. A bez jedné jediné role by to nebylo kompletní. Každá role je stejně důležitá. Uvedu příklad toho, jakou máme moc, když chodíme po světě s tímto nastavením.
Po individuálkách píši shrnutí, které zasílám danému člověku. V tomto článku s vámi budu sdílet jedno shrnutí z jedné individuálky, jelikož může být velmi přínosné. A tímto děkuji této odvážné ženě, že mi dala souhlas se sdílením. Jedna žena přišla na individuálku s tím, že si chtěla poskytnout více jasno do konfliktů a nedorozumění se svými kolegy a kolegyněmi v práci. Povídala, že ji velmi rozčiluje, kdy je svědkem toho, že někdo něco říká nebo se na něco ptá a ona jasně cítí, že tím sleduje úplně něco jiného než to, co říká nebo na co se ptá. A že pak ji ještě rozčiluje reakce některých, kteří této situace využijí a dají tomu dotyčnému to, co chce slyšet atd. Byť před tím či později se za jeho zády vyjadřovali zcela opačně. Daná žena povídala, že je jí často kolegyněmi vyčítáno, že je uzavřená atd. Povídala, že ví, že je, ale je to dáno tím, že nechce jim skákat na ty jejich hry. Toto si chtěla více osvětlit.
Jak jsem slíbila v předešlém článku, v tomto se budu věnovat jednotlivým příkladům skrytým záměrů v jednání lidí a krajním polohám nerovnovážných reakcí na ně a reakci, která je v rovnováze. Pro připomenutí toho, co tady budu uvádět v příkladech, odkazuji na článek v Klubu s názvem: „Jak reagovat, když z jiného cítíme skrytý záměr vůči nám?“ A pustíme se do prvního příkladu.
Odmala jsem cítila, co si lidé myslí, co sledují tím, co říkají, nebo jestli to, na co se ptají, je to, na co chtějí znát odpověď anebo tím sledují něco jiného – nějaký skrytý záměr. A ten záměr si buď uvědomovali, nebo ne. Mě to strašně vnitřně popuzovalo, rozčilovalo. Říkala jsem si vnitřně něco ve smyslu: „Jestli si myslí, že jsem tak blbá, že to nevidím.“ Spolu s tímto jsem sledovala, že tuto schopnost jako já – vnímat skryté záměry jiných lidí, má mnoho lidí. Podle mě k ní máme všichni přístup. Jen někteří jsou schopni již tyto jemnohmotnější informace z jiných lidí zachytit (věřit jim) a někteří zatím ne. Vnímala jsem, že mnozí lidé, kteří ať už vědomě či nevědomě uměli číst z pole, dávali těm lidem to, co cítili, že chtějí, byť pak za zády sdělovali o dotčených nebo k určitým věcem něco zcela jiného, než jak před nimi prezentovali. Nějak jsem totiž cítila, že je falešný (ze strachu) ten přístup, kdy lidem z důvodu svého vlastního prospěchu dáme či povíme to, co cítíme, že chtějí či chtějí slyšet (byť je to podpoří, pohladí). Avšak současně že je falešný (ze strachu) i můj přístup, kdy mě to vnitřně rozrušuje a naschvál daným lidem nedám, co chtějí anebo dokonce jdu do „protivky“ (a dělám pravý opak toho, co chtějí), jelikož mě ta jejich (byť nevědomá) manipulace, kdy za tím, co říkají či dělají, sledují jiný záměr, než který prezentují, uráží či se mě jinak dotýká. Ale celý dosavadní život jsem tak nějak cítila, že není dobře ani jedno. Jen jsem nevěděla, jaká je ta cesta, neznala jsem ten most – tu jemnou nuanci.