Rozdíl mezi znalostmi a moudrostí je naprosto markantní. Obojí je na svém počátku informací. Avšak to, zda daná informace se stane naší moudrostí (poznáním) nebo zůstane v úrovni pouze znalosti, závisí na našem těle (na prožitku v těle). Informace v úrovni znalosti zůstává pouze v úrovni hlavy (naší mysli), informace v úrovni moudrosti (poznání) prošla celý tělem, je zabydlena v celém těle. Jedině informace v podobě moudrosti (poznání) mění chemii v těle, jeho vyzařování, mění jeho vnitřní nastavení, mění náš vnitřní svět. A jak již mnozí ví, teprve naše změna uvnitř mění konstruktivně cokoliv vně. Takže moudrost (poznání) je velice mocná, jelikož náš vnější život posouvá do stále harmoničtějšího života.

Dnes se s vámi podělím o jednu poměrně čerstvou zkušenost z individuálky, kdy jsem byla po nějaké době znovu testována v tom, do jaké míry udržím svoji neutralitu a integritu – do jaké míry uchráním svůj prostor. Současně jsem si prožila, jakou já, my všichni máme moc a že leží v našem přístupu, ve vnitřním nastavení k čemukoliv, co nás potká. A jelikož život nikdy není jednosměrný, tak tím, že já jsem si daný prostor udržela a neopustila se, daná žena z individuálky si mohla sama na sobě prožít, jak se vlivem mého přístupu (mé neutrality a integrity) změnilo i to, co prožívala.

V záznamu tohoto živého vysílání naleznete mé povídání k těmto otázkám: 1) Když žena je tou, od které se podoba a posun vztahu odvíjí, zajímá mne, jak to vidíte na straně mužů - připadá mi, že kdyby byli odkázáni pouze na to, jak moc to má jejich partnerka v sobě porovnané, tak by vlastně de facto ti muži byli "obětí žen" - byli by sami ve svém vývoji odkázáni na ženy, závislí na tom, do jaké míry si to srovná jejich partnerka. Předpokládám, že mi nejspíš něco v článcích uniklo.:-) Proto se ptám. Co může muž sám o sobě udělat, aby se ve svém vývoji mohl posunout? 2) Jedna z věcí, která mě nyní trápí je, že najednou nemám potřebu s partnerem řešit věci. Dříve jsem chtěla vše vyřešit ideálně hned a nyní vnímám, že nechci, nechci jít do hádek, nechci se bavit, otravuje mě to, jsem ráda, že se nevidíme. Najednou mám pocit, že se na něj dívám cizíma očima. Vůbec to nechápu a trápí mě to. Je to přechodné? Mám mu to řict?

Povídání o tom, jak z bodu, kdy nevíme, co se sebou, co by nás bavilo, co umíme, se dostat k tomu, co nás naplňuje a živí. Povídání o seberealizaci, o poslání a o tom, jak to souvisí s naší autenticitou.

Vzpomínáte si na dobu, kdy jste byli malí? Ta malá holčička či chlapeček je stále uvnitř vás. A ve vašem dospěláckém životě se projevuje v určité energii, která vám buď pomáhá ve vašem životě, nebo vás naopak svazuje. Záleží, jak jste se jako děti cítili. Jak to poznáte, zda vaše vnitřní dítě vám slouží nebo nikoliv? Jednoduše.

Dnes se blíže rozepíši o rozhodnutí, avšak o tom skutečném rozhodnutí a ne o rozhodnutí pouze na úrovni hlavy. Když jste ve svém životě chtěli něco, co jste zatím neměli, a splnili jste si to a vtáhli to do svého života, předcházelo tomu nutně vaše skutečné rozhodnutí, ať si to uvědomujete nebo ne. Když chceme mít ve svém životě něco, co zatím ve svém životě nemáme, je potřeba se pro to skutečně rozhodnout. Skutečné rozhodnutí tomu vždy předchází. Proč? Je to naše tvořivá síla. Mám však na mysli skutečné rozhodnutí a nikoliv rozhodnutí pouze na úrovni hlavy (na úrovni naší mysli).