V tomto článku popíši jakýsi proces, který se mi již mnohokrát zopakoval od toho roku 2012 a pokaždé vedl do expanze v různé podobě. Ten proces se jistě opakoval již před tím, ale já si ho uvědomuju zhruba od toho roku 2012.
A jelikož jsme všichni stejní a všichni procházíme vším (jen v jiný čas) a na každého z nás platí vyšší zákony, kterým všichni podléháme, jsem si jistá, že tento proces se děje i vám. A proto ho tu popíši. Jelikož možná někoho z vás, který se nachází právě v té nepříjemné fázi toho procesu, to podpoří, anebo si pohledem zpět uvědomíte tyto již proběhlé procesy ve vašem životě a že i ve vašem životě to tak je. Což pak bude mít za následek, že až se budete nacházet v té nepříjemné fázi toho procesu, možná si pravděpodobněji vzpomenete, o co jde, kde se nacházíte, co probíhá a nebudete tolik přispívat egem a uvolníte se do procesu a celé to proběhne rychleji a s menšími prožívanými zátěžemi.
A o co tedy jde? :-)

Můžeme plakat a nebýt ovládáni emocemi.

Můžeme se vůči někomu rázně vymezit a přitom nebýt ovládáni emocemi.

Můžeme se euforicky radovat a přitom nebýt ovládáni emocemi.

Jakto?

Takto :-)

Zkusím to dát do slov.

V životě každého z nás jsou lidé, se kterými se z nějakého důvodu necítíme dobře. Můžeme mít pocit, že kolem nich musíme chodit po špičkách, nikdy nejsme dost dobří, vše si musíme u dotyčného jakoby vydřít, cítíme se vedle dotyčného méně atd.

V tomto článku se s vámi podělím o jeden velice intimní zážitek, nikoliv však v sexuálním významu. To, co budu popisovat, se mi nestalo jen v té situaci, avšak právě danou situací jsem si uvědomila, že se mi to už cca rok a půl děje. A stále intenzivněji se mi to děje. Ale na té situaci to chci právě vysvětlit.

Dnes se krátce rozepíši o tématu, které není pro mě úplně snadné dát do slov. Není pro mě jednoduché předat vám slovy tu velmi zásadní rozdílnost mezi těmito dvěma přístupy k životu jako je nevinnost a pozitivismus. Jelikož byť jsou tyto přístupy aspoň pro mě markantně rozdílné a odpovídají naprosto odlišné rovině Vědomí, navenek se často zaměňují a je mezi nimi navenek velmi malá nuance. A považuji za důležité toto téma tu rozebrat, jelikož mnoho lidí se nachází v bodě, kdy kolem některých lidí ve své blízkosti přešlapují a přemýšlí, jak toho dotyčného a sebe uchopit v té společné interakci. Jelikož jejich dotyčný má sice rozdílné pohledy na život, avšak argumentuje tím, že on lidem věří a proto věří v čisté úmysly a proto věří danému systému atd. A mnohé posluchače to může uvést v pochybnost, že tedy možná oni sami tolik nevěří lidem a že by si z dotyčného měli vzít příklad atd. Mně ten pomyslný klíček, ten poslední dílek do skládačky došel nedávno a právě o něm chci dnes psát.

Nedávno se mě jeden člověk na Tréninku mysli jen tak bokem zeptal na téma uvalení kletby. Povídal, že před mnoha lety jeden člověk z jeho okolí na jeho adresu pronesl něco ve smyslu, že mu přeje to či ono, a to v negativním významu. Konkrétně u tohoto člověka se to týkalo nalezení vhodné práce. Daný člověk pronesl v afektu, že tomu druhému se přestane dařit v podnikání a nikdy nenalezne vhodnou práci. Daný člověk, který byl na Tréninku a byl objektem tohoto nepřátelského přání, mi povídal, že na tuto pronesenou větu často myslí. Jelikož od té doby se mu nedaří příliš v práci a nemůže se z toho vyhrabat, byť do té doby se mu dařilo velmi. A byť je to člověk velmi v hlavě, napadá ho, zda to nebyla kletba a zda není v tomto tématu od té chvíle prokletý. A ptal se mě, co si myslím o kletbách a jestli to fakt tak je, že někdo může uvalit na někoho kletbu a pokud, tak co s tím, aby ji již na sobě neměl. Já odpověděla a dnes se k tomu krátce vyjádřím i v tomto článku :-)