Nedávno jsem přes jednoho člověka opět byla konfrontována se svým hlubokým strachem, s vnitřním konfliktem, který mám v sobě, a který se v realitě zhmotňuje určitým stále rádoby stejným či podobným způsobem. A stal se zázrak! Vzpomněla jsem si na vás všechny z Tréninku mysli, jelikož to, co vás učím, jsem sama pro sebe poprvé dokázala v tomto mém hlubokém strachu, který mě tento život svazoval. Já si tím mimo jiné znovu uvědomila jednu věc související s naplněním, hledáním našeho poslání.

Dnes se krátce rozepíši, jak už název článku napovídá, o tom, proč si myslím, že nemáme svobodnou volbu, pokud jednáme ve strachu a tedy, proč si myslím, že většina lidí svobodnou volbu ve většině témat svého života ve skutečnosti nemá.

Opravdu vše, co ve svém životě máme, čeho si v něm všímáme, je v něčem naše. Venku totiž nevidíme nic jiného než sebe. A když říkám sebe, myslím tím i tu část, která naše není, jako jsou destruktivní nastavení. Vše, co ve svém životě máme, je to, co jsme si přitáhli, co jsme svým vyzařováním umožnili.

Do jaké míry si v dané situaci jsme schopni zvolit lásku, ovlivňuje vývoj té situace. Krásným příkladem toho může být jedna nepříjemná situace, která se stala jedné ženě, a která ji chtěla použít pro trénink v rámci Tréninku mysli a zkusit tak na ní aplikaci lásky. Tento příklad je zajímavý právě tím, že daná žena v té reálné situaci, která se jí stala, již zkusila aplikovat lásku a s překvapením a nadšením zjistila, že po aplikaci lásky v té situaci reaguje úplně jinak, než by v té situaci jinak reagovala. Byla to totiž situace, která se jí za život mnohokrát v různých obměnách opakovala a ona přesně ví, jak pokaždé stejně reagovala. A poté, co zkusila v mysli zvolit lásku, to bylo celé jinak. A je to zajímavý příklad i tím, že tuto situaci v různých obměnách zná jistě každý a troufnu si říct, že většina z nás s tím neměla spojené příjemné pocity. O co se jednalo ...

Dnes se krátce zmíním o jednom jevu, se kterým se setkávám na Tréninku mysli. Když se dostaneme do fáze, kdy zkoušíme aplikovat Boha přímo = uvědomovat si ho v situacích, lidech atd., některým to zpočátku nejde. Pocitově v jejich těle to jakoby není průchozí, něco tam drhne, nesedí. Když se zeptáte, co tam nesedí, proč nejde do situací dosadit Boha, uvědomit si ho, v naprosté většině případů se setkám s odpovědí, že přeci nemohou něco přikazovat Bohu (Stvořiteli, Zdroji atd.), když oni jsou tak malí oproti němu. A to je přesně ono!

Dnes se v článku krátce zmíním o pár momentech z Tréninku mysli. Na nich chci ukázat důkazy o tom, jak změna našeho vnímání (aplikace lásky namísto soudu) zcela a přímo před očima mění naše reakce na situace, reakce jiných zúčastněných a celkově proměňuje celou situaci do podoby tak neskutečné, že by nás to vůbec nenapadlo.