Jedna skupina lidí se věnuje nějaké činnosti, protože je to v aktuálním nastavení společnosti prestižní, dobře zaplacené, moderní, protože to vystudovali, protože nic jiného neumí (si myslí, že nic jiného neumí) atd. Tito lidé danou činností předně vydělávají více či méně na svoji obživu.

Jedna žena na individuálce mě jednou svojí reakcí inspirovala k sepsání tohoto článku, za což moc děkuji.

Ta zmíněná situace spočívala v tom, že na to, co mi povídala, jsem zareagovala důrazněji. Nešlo o žádný křik, spíše jsem tónem hlasu potřebovala zdůraznit to, co jsem povídala. Na individuálkách totiž často mluvím trochu ztlumeným, ztišeným a jemným hlasem. Ne že bych se o to nějak snažila, že bych tím něco sledovala, prostě se to často děje.

Slovo „silná“ jsem dala do uvozovek záměrně, jelikož mám na mysli ženu, která se navenek jako silná projevuje, avšak za tímto jejím projevem není síla, ale strach. A tak tato „silná“ žena ve skutečnosti silnou vůbec není, zatím. Projevy těchto „silných“ žen jsou různé.

Sebeláska znamená, že jsme sami pro sebe autoritou, že se nenecháme ...

Činnost, ke které se rádi vracíme, která nás nabíjí, těší, rozradostňuje, u které třeba i zažíváme stav plynutí, u které nevnímáme čas, u které se cítíme velcí, tak v té činnosti využíváme nějaký svůj talent nebo jeho část. Možná někoho z vás napadne, že nás může bavit něco, v čem ve skutečnosti nejsme dobří. Jak tedy tam můžeme mít talent?