Zeptám se vás? S kolika lidmi, které máte ve svém životě, můžete komunikovat o tom, co cítíte v hloubi sebe, aniž byste cítili či i slyšeli hodnocení, kritiku, souzení? Nebo ještě jinak. Zeptám se vás ještě přesněji. Kolik máte ve svém životě lidí, u kterých bez obalu povídáte, co se vám nedaří, v čem jste trubky :-) anebo u kterých si dovolíte svobodně povědět, že vám nevyhovuje, co dotyčný dělá atd. Proč se ptám… Ať už jste si pro sebe odpověděli jakkoliv, domnívám se, že naprostá většina lidí nemá kolem sebe moc lidí, kteří by mu vždy řekli věci narovinu (jejich pravdu), kteří by stejně tak bez potíží a naopak rádi vyslechli, co si myslí, vnímá, cítí či potřebuje ten druhý, u kterých by mohli přiznat, že se něčeho bojí, svěřit se, že udělali něco, za co se stydí atd. A to vše, aniž by cítili nepřijetí, byli poučeni o tom, jak jsou špatní atd. A i to je důvod, proč existuje něco jako moje práce či práce jiných mi podobných :-)