Možná se to někomu zdá nesmyslné. Když někdo jí hodně nebo jí neustále něco, tak přeci jídlo má rád. Kdyby ho neměl tak rád, tak by přeci tak hodně či tak často nejedl. Myslím si, že ne vždy to tak musí být. A spíš bych řekla, že velice často tito lidé jídlo skutečně nemilují. Vysvětlím.
Výše jste si mohli přečíst pouze ǘvod, celý článek najdete právě v klubu Moje tělo.
Co získáte Klubovou sekcí:
1) 30 min konzultace ohledně předání mých zkušeností se stravováním, ohledně přístupu k mému tělu a jeho harmonizaci (přes skype)
2) Recepty, ve kterých vařím z běžných surovin, ale přemýšlím o nich jinak :-)
3) ČLÁNKY týkající se propojení mezi tělem, jídlem, myšlením, emocemi a situacemi, kterými procházíme.
Posláním těchto Individuálních setkání je posloužit jako most mezi vámi a vaší vnitřní moudrostí. Budete se jen rozpomínat na to, co už uvnitř sebe víte, a možná i s údivem zjišťovat, jakou moudrost (sílu) v sobě máte.
Povedu vás, abyste sami objevili, kde máte svá omezení, na místo, abych vám ukazovala, kde je máte. Ukážu vám způsoby, jak si můžete svá omezení osvobodit sami (do míry, v jaké jsem schopná si je zpracovávat sama), na místo, abych za vás nesla a řešila vaši odpovědnost a tím vás obírala o vaši sílu.
Přednášky jsou složeny z příběhů lidí z individuálek, které vedu. Jednotlivé příběhy anonymně a svými slovy převypravuji. Jak sami uvidíte, to jádro té nepříjemné situace či nepříjemných okolností, do kterých se dostali, leželo často úplně jinde a dokonce i v jiné oblasti života, než kvůli které přišli.
Obsah jednotlivých příběhů je velmi bohatý na spoustu uvědomění.
Dozvědět se víc
Chtěla bych popsat pár rádoby obyčejných situací ze života a na nich ukázat jak to, co kritizujeme u druhých (kde povyšujeme či ponižujeme), tím se vzápětí, a v této době velice brzy, stáváme sami. A čím vědomější jsme, tím dříve si všimneme té souvislosti - toho, že jsme udělali nebo děláme něco, co jsme sami u jiného kritizovali. A toto uvědomění mění naše nastavení v tomto, aniž bychom si toho možná povšimli, a my se stáváme v tom tématu soucitnější a chápavější.
Více
Chci se s vámi podělit o jedno poznání, které již delší čas zkouším na sobě. Přesněji, které již delší čas jsem životem tlačena aplikovat. A ještě dnes mě to stojí velkou námahu, nemluvě o tom, jak jsem si v tom aplikování toho bránila dříve. A stojí mě to mnohdy velké úsilí to použít, a to i přesto, že stále intenzivněji a hlouběji uvnitř sebe vím, že to jediné pomůže.
Na tomto jsem si ostatně i opakovaně prožila, jak hluboce je v nás zakořeněno, že něco je či funguje nějak. A jak právě toto zakořenění nám brání uvidět a začít žít to, co je možná blíže skutečnosti.
Více
Z ničeho nic mi přišel takový pocit a z toho pocitu se pak vyklubala ohromná vděčnost, že tu můžu dělat práci, kterou dělám, že mám tu čest takto sloužit lidem. Jakoby pocit, že to všechno stálo za to. Pocit, že to všechno před tím, čím jsem prošla a má cesta pokračuje …, mělo svůj vyšší důvod a já můžu cítit po většinu času (jako i teď) tu velkolepost vás všech. Poslední dny to tak intenzivně cítím. Tak moc cítím.
Já ho miluju. „Jinejpřistup“ tím myslím. Je to něco jako moje první dítě, které tu v tomto životě mám.
Více
K obsahu tohoto článku mě inspirovala jedna mladá žena. Během individuálky se při položení jedné otázky zavedla do jednoho svého prožitku z jednoho svého dávného života, který odžila.
Tentokrát nebudu popisovat, jak to probíhalo, jakou otázku si položila a k jaké trefné odpovědi se sama zavedla. Informace z této její prožité zkušenosti mně připomněly téma, o kterém se v tomto článku trochu rozepíši.
Více
Nedávno jsem vyslechla jeden rozhovor. Jedna z žen povídala o nepříjemném zážitku se svojí rodinou. Ta nepříjemnost spočívala v tom, že se jí jeden z blízkých nezastal s odůvodněním, že to měl udělat, když jsou rodina. A zakončila to útrpným výrazem ublížené, že rodina by měla držet pohromadě. Jakoby říkala, jaký ona je chudák, že tomu tak dle ní v její rodině není.
Více
Často se na mě obrací lidé s jedním příběhem. A není to náhodou. Tak jako kolem vás všech, tak i kolem mě jsou lidé, kteří v něčem vykazují moje vlastní prvky. Ať už ty osvobozené nebo ty, které stále čekají na propuštění z vězení.
Zmínění lidé popisují, jak všichni kolem jsou stabilizovaní, už ví, jak a kde chtějí bydlet a bydlí. Už ví, jak chtějí žít, a oni mají vše rozcupované nebo při nejlepším hodně nestabilní a mají pocit, že neví, kde chtějí zakotvit, jaké prostředí by jim vyhovovalo, atd.
Více