Nedávno jsem měla na individuálce jednu ženu. Ta řešila svůj osobní život. Měla několikaletý vztah s mužem, který byl zadaný. Ona po celou dobu doufala, že to, že je na druhé koleji, je jen dočasné. Mezitím se on oženil a ona po různých peripetiích učinila ten krok a rozešla se s ním.

Nicméně nikoliv vyřešila vazbu mezi nimi. A právě na individuálce si chtěla poskytnout hlubší informace ohledně toho vztahu, chtěla víc pochopit, proč jí to přišlo do života a chtěla změnit nějaké své nastavení, v důsledku kterého tu situaci v životě má.

Chtěla bych popsat pár rádoby obyčejných situací ze života a na nich ukázat jak to, co kritizujeme u druhých (kde povyšujeme či ponižujeme), tím se vzápětí, a v této době velice brzy, stáváme sami. A čím vědomější jsme, tím dříve si všimneme té souvislosti - toho, že jsme udělali nebo děláme něco, co jsme sami u jiného kritizovali. A toto uvědomění mění naše nastavení v tomto, aniž bychom si toho možná povšimli, a my se stáváme v tom tématu soucitnější a chápavější.