Svým životem jsem došla k tomu, že nejsme to tělo se jménem a příjmením, ale jsme těmi, kteří ty naše těla oživují. Bez nás by ta těla byla jen nehybná hmota. Každý jeden z nás jsme to jedno a to samé Vědomí, jsme neviditelní pro oči těla a právě díky tělu jsme vidět a zažíváme tu život, vše, co jsme si vytvořili.
Výše jste si mohli přečíst pouze ǘvod, celý článek najdete právě v klubu Moje tělo.
Co získáte Klubovou sekcí:
1) 30 min konzultace ohledně předání mých zkušeností se stravováním, ohledně přístupu k mému tělu a jeho harmonizaci (přes skype)
2) Recepty, ve kterých vařím z běžných surovin, ale přemýšlím o nich jinak :-)
3) ČLÁNKY týkající se propojení mezi tělem, jídlem, myšlením, emocemi a situacemi, kterými procházíme.
Posláním těchto Individuálních setkání je posloužit jako most mezi vámi a vaší vnitřní moudrostí. Budete se jen rozpomínat na to, co už uvnitř sebe víte, a možná i s údivem zjišťovat, jakou moudrost (sílu) v sobě máte.
Povedu vás, abyste sami objevili, kde máte svá omezení, na místo, abych vám ukazovala, kde je máte. Ukážu vám způsoby, jak si můžete svá omezení osvobodit sami (do míry, v jaké jsem schopná si je zpracovávat sama), na místo, abych za vás nesla a řešila vaši odpovědnost a tím vás obírala o vaši sílu.
Přednášky jsou složeny z příběhů lidí z individuálek, které vedu. Jednotlivé příběhy anonymně a svými slovy převypravuji. Jak sami uvidíte, to jádro té nepříjemné situace či nepříjemných okolností, do kterých se dostali, leželo často úplně jinde a dokonce i v jiné oblasti života, než kvůli které přišli.
Obsah jednotlivých příběhů je velmi bohatý na spoustu uvědomění.
Dozvědět se víc
Milovaní lidé,
vůbec jsem neměla v plánu tady na „jiném přístupu“ o tom psát. Ale prostě to přišlo …
Více
Z ničeho nic mi přišel takový pocit a z toho pocitu se pak vyklubala ohromná vděčnost, že tu můžu dělat práci, kterou dělám, že mám tu čest takto sloužit lidem. Jakoby pocit, že to všechno stálo za to. Pocit, že to všechno před tím, čím jsem prošla a má cesta pokračuje …, mělo svůj vyšší důvod a já můžu cítit po většinu času (jako i teď) tu velkolepost vás všech. Poslední dny to tak intenzivně cítím. Tak moc cítím.
Já ho miluju. „Jinejpřistup“ tím myslím. Je to něco jako moje první dítě, které tu v tomto životě mám.
Více
Chtěla bych popsat pár rádoby obyčejných situací ze života a na nich ukázat jak to, co kritizujeme u druhých (kde povyšujeme či ponižujeme), tím se vzápětí, a v této době velice brzy, stáváme sami. A čím vědomější jsme, tím dříve si všimneme té souvislosti - toho, že jsme udělali nebo děláme něco, co jsme sami u jiného kritizovali. A toto uvědomění mění naše nastavení v tomto, aniž bychom si toho možná povšimli, a my se stáváme v tom tématu soucitnější a chápavější.
Více
Nedávno jsem vyslechla jeden rozhovor. Jedna z žen povídala o nepříjemném zážitku se svojí rodinou. Ta nepříjemnost spočívala v tom, že se jí jeden z blízkých nezastal s odůvodněním, že to měl udělat, když jsou rodina. A zakončila to útrpným výrazem ublížené, že rodina by měla držet pohromadě. Jakoby říkala, jaký ona je chudák, že tomu tak dle ní v její rodině není.
Více
Chci se s vámi podělit o jedno poznání, které již delší čas zkouším na sobě. Přesněji, které již delší čas jsem životem tlačena aplikovat. A ještě dnes mě to stojí velkou námahu, nemluvě o tom, jak jsem si v tom aplikování toho bránila dříve. A stojí mě to mnohdy velké úsilí to použít, a to i přesto, že stále intenzivněji a hlouběji uvnitř sebe vím, že to jediné pomůže.
Na tomto jsem si ostatně i opakovaně prožila, jak hluboce je v nás zakořeněno, že něco je či funguje nějak. A jak právě toto zakořenění nám brání uvidět a začít žít to, co je možná blíže skutečnosti.
Více
Před pár dny jsem měla přes telefon rozhovor s jednou mi blízkou osobou. Po telefonátu jsem nemohla ten rozhovor pustit z hlavy. Pořád dokola jsem si připomínala, jak mě při tom rozhovoru ta osoba chytala za slovo, jak mě zase jako vždy stavěla do toho černějšího světla.
Více