My lidé buď ty sladkokyselé polévky a omáčky milujeme anebo je nemusíme. Já je miluju:-) Konkrétně koprovou polívku mám spojenou s mým taťkou, který ji uměl vždy úžasně dochutit - mimochodem to mám po něm :-) U taťky v rodině se ta sladkokyselá jídla běně vařila a uměli to mít úžasně vyladěný. Je to neskutečná dobrota. Ale co si budem povídat, kvasný lihový ocet a cukr běžně používaný na dochucení a hladká pšeničná mouka používaná na zahuštění není žádná hitparáda pro tělo, aspoň ne pro to mé. Ocet kvasný lihový dokáže rozežrat špínu na kachličkách, umyvadle či vaně. Co myslíte, že dělá v našem trávicím ústrojí? Nemluvě o tom, že je aspoň pro mé tělo silně kyselinotvorný. A bílý či třtinový cukr je silně průmyslově upravená potravina a tudíž silně kyselinotvorná. A co se týče mouky, na ní není nic špatného, ale je velký rozdíl mezi bílou pšeničnou (hladkou, polohrubou a hrubou) moukou a mezi celozrnnou pšeničnou, celozrnnou špaldovou či celozrnnou žitnou. To nemám z žádných studií, to já vidím okamžitě na mém těle, co to s ním udělá, když nějaký čas jím běžně bílou pšeničnou mouku (tedy většinu pečiva, které si člověk může koupit, byť je kváskové) atd. Celkově jsou ta úžasná sladkokyselá jídla kyselinotvorná, což je škoda, ale nemusí to tak být :-) Stačí jen trochu jinak smýšlet o ingrediencích, které nám příroda nabízí a vycházet z nich :-) Více v e-booku: "Co mi dosud řeklo moje tělo", který bude zanedlouho v prodeji).
Zde je recept :-)