Jiný přístup

Uvedu jednoduchý příklad ze života studentů, který si můžete napasovat na jakoukoliv situaci. Student A má stejné znalosti jako student B. Oba nejsou příliš na zkoušku připraveni. Oba se nedostatečně připravili. Student A však patří do té první shora zmíněné skupiny a student B do té druhé výše uvedené skupiny. Student A si plně uvědomuje, že to podělal, že to prostě neumí. Nicméně neprožívá to uvnitř. Je si toho vědom, avšak uvnitř to neprožívá = není uvnitř stažený. Neprožívat něco nepříjemného jde jen v situaci, kdy my vnitřně prožíváme, víme, že ta situace nás nedefinuje a tedy nemění nic na tom, kým jsme. Student A si tedy uvědomuje, že to, že to neumí a bez ohledu toho, jak to dopadne, nemění nic na tom, kým je. Výsledek zkoušky a fakt, že to neumí, zkrátka uvnitř něj nemění pocit ze sebe sama. Tento člověk si u zkoušky vytáhne otázku, nepanikaří, sesbírá vše možné i nemožné, co o tom ví, a vše to u zkoušky prodá. Dostane třeba za A a moc dobře ví, že to není proto, že by byl lepší než jiný, jen se udržel nad situací a neztotožňoval se s ní. V této situaci dostal za A díky své moudrosti a nikoliv díky tomu, co o tom zkoušeném tématu ví. V případě toho druhého studenta B je situace zcela jiná. Student ke zkoušce přichází ve vnitřním stažení. Na tom, jak zkouška dopadne, je závislé to, kým bude a jak se bude cítit.  Tím si zavírá přístup i k tomu málu, co o tom tématu ví.  Takže už k tomu tématu najednou neví nic, má prázdno, vymeteno. Zkoušku třeba nedá anebo jen tak tak. Z důvodu svého stažení a závislosti na té situaci nemohl prodat informace, které o té věci ví. Tedy rozdíl mezi 0 a 100 je tedy velmi jemný. Jde opět o vnitřní nastavení. O to, co je pro oči neviditelné. Ten rozdíl mám před očima u téměř každé ústní zkoušky na výšce, které jsem účastna.