Naše pravdy jako pomoc

Nedávno jsem psala o tom, že veškerá poznání (veškeré pravdy), ke kterým v průběhu života docházíme, nám mají posloužit, podpořit nás pro další kroky na naší cestě. Psala jsem i o tom, že v první fázi nám tato nově získaná poznání pomáhají právě v tom, abychom učinili volby (které máme učinit) a že v druhé fázi, až splnila tento účel, pro nás jsou výzvou, kterou máme překonat. V druhé fázi jsou naše pravdy (naše poznání) již naším omezením a nás vše kolem všemožně tlačí k tomu toto omezení překonat. Tedy, nutí nás to zapomenout na vše, co si myslíme, že víme, abychom se mohli posunout do další etapy (cyklu) našeho života, čímž nám rovněž pomáhají na naší cestě.

A vězte, že před vstupem do dalšího cyklu našeho života (se kterým jsou spojena nová poznání, podrobnější pravdy), vždy dojde k rozboření pravd, které pro nás byly pravdami (dojde k rozboření identity). Vlastně, dojde k takové naší „smrti“. A stane se tak, abychom mohli, až přijde čas, znovu vstát a ve zcela novém a od začátku se vydat znovu na naši cestu, a prohloubit ještě více to naše dosavadní poznání.

Čím blíže jsme sobě, tím s hlubšími neodpuštěnými zraněními se setkáváme. Takto dramaticky to však často vidí okolí, které sleduje, jak se nám vše mění, bortí jak doposud nikdy. My tato dramata (byť mohou být sebehorší oproti předchozím) dramatičtěji než jiné často nevnímáme. V průběhu předchozích zdolaných dramat my jsme se totiž stali silnějšími (otevřeli více své srdce) a jsme tak schopni se na dané (byť dosud pro nás nejhorší drama) dívat z většího nadhledu, s větší lehkostí a vděčností, což nás činí schopnými je zdolat. Ta naše větší síla, to naše více otevřené srdce, ta naše větší láska není nic jiného než podrobnější (hlubší) pravda, poznání, kterému jsme se vlivem zdolání předchozích omezení, otevřeli. Každá pro nás aktuální pravda, je naší pomocí na zdolání nejbližších omezení, která nás čekají na naší cestě. Jakmile splní účel, vše kolem nás bude danou pravdu zpochybňovat, abychom ji pustili ze svého sevření a mohla přijít nová (my přešli do dalšího cyklu svého života). Tato nová podrobnější (hlubší) pravda bude stejně jako dříve předešlá sloužit jako opora při překonávání ještě hlubších omezení.

Pokusím se to vysvětlit na konkrétním příkladu o vědomém tvoření svého života.

V době, kdy se začneme „probouzet“ a pomalu vycházet z role oběti, začneme čím dál intenzivněji cítit, že život se nám jen tak neděje, že jsme jeho tvůrci. Díky tomuto poznání, začneme snáze ve všech nepříjemných situacích v našem životě, ve všech dosavadních prožitých dramatech vidět pozitivní, vidět dary. Začneme zcela odlišně pohlížet na situace v našem životě, na náš život. Co by dříve byla komplikace, problém, nepřekonatelná překážka, házení klacků pod nohy, se nám nyní jeví jako výzva, příležitost stát se „lepším“. Nacházíme se tak v cyklu, kdy si začínáme uvědomovat svoji sílu. Kdy nám začíná docházet, že život se nám jen tak neděje, že my si jej tvoříme tím, jak na vše kolem sebe pohlížíme.

Tuto objevenou pravdu (že my se rozhoduje, jak se budeme uvnitř sebe cítit navzdory vnějším podmínkám a že my jsme ti, kteří ty vnější podmínky mění) mám sama spojenu s dobou, kdy jsem postupně pouštěla advokacii. Při mém rozhodnutí, že přestanu zastupovat u soudu (protože mě to neskutečně tížilo a vyčerpávalo) jsem uvnitř sebe najednou začala cítit radost, svobodu, ohromnou expanzi. Tomuto mému krásnému pocitu však nenasvědčovalo nic vně, jelikož z vnějšího pohledu jsem se zbláznila a pouštěla svoji obživu, pouštěla to jediné, co umím. Přesněji, pouštěla jsem to, co jsem si myslela, že jako jediné umím. Prožila jsem si tím, že lze cítit radost, naplnění, vnitřní velikost navzdory vnějším podmínkám. A dokonce, že se cítím větší, velkolepější, silnější než dříve, kdy jsem z vnějšího pohledu byla úspěšná. Došlo mi tím, že dramata se v našich životech dějí a dít třeba i budou, ale my se rozhodujeme, jak na ně budeme pohlížet, jestli jako na trest, ublížení (stav oběti), nebo jako na příležitost, dar (stav být ve své síle, v lásce).

Toto uvědomění (tuto úroveň pravdy) jsem potřebovala získat, abych dokázala činit další rozhodnutí ve směru svého srdce, ve směru toho, co cítím. Stávalo se to snazší. Při těch volbách jsem jen pozorovala, co se odehrává uvnitř mě při představě jednotlivých variant a představa, která ve mně roznítila radost, svobodu, velikost, to byla má cesta. Věděla jsem to a v mnoha věcech jsem nemohla jinak než tuto volbu následovat.

Jenže, po čase pak začalo přibývat situací, kde mi už toto poznání nestačilo. Sice jsem cítila, jaká varianta v dané situaci je cestou mého srdce, avšak už toto uvědomění (tento rozsah lásky, síly) nestačilo k tomu, abych ten krok učinila, abych následovala své srdce. A o co déle to nešlo, o to více jsem se trápila tím, že nesvedu rozhodnout se v dané chvíli srdcem. Má dosažená pravda (láska, vůči které jsem se otevřela uvnitř sebe) již nestačila na velikost strachu (bloku), který se mi zvědomoval v dané situaci a který mi „bránil“ učinit ten krok ve směru svého srdce (do větší svobody).

Tehdy jsem si neuvědomovala, že je u konce jeden cyklus, že je potřeba zapomenout na vše, co si myslím, že vím. V tomto případě pustit se svého nabytého poznání (které mi po určitý čas sloužilo), že si vše tvořím svojí vůlí, svým nastavením vnitřního prožívání a následných kroků vně. Já, aniž bych tušila cokoliv, o čem tu teď píšu, jsem si začala pohrávat s myšlenkou, že možná je vše, jak má být a děje se vše přesně jak má a v čas, kdy má. Z počátku jsem ji odmítala. Nelíbila se mi představa, že já si ve skutečnosti nerozhoduji, co a jak bude. To, že vše je, jak má, jsem si totiž vysvětlovala svým omezeným myšlením, že tím ztrácím kormidlo nad svým životem a tím se zbavuji odpovědnosti. Jenže ono je tomu podle mě jinak. Cítila jsem, že mezi tím, že máme svobodnou vůli (že si tvoříme svůj život) a tím, že vše je už dávno daný, není rozpor, ale neznala jsem ten můstek mezi těmi dvěma pravdami. Ten mi přišel později na základě situací.

V té době se mi totiž událo během krátkého času mnoho do očí bijících „náhod“. Některé situace se jako zázrakem během minuty zcela vyřešily (a úplně jinak než byla schopná má hlava vymyslet), náhle se v jeden krátký moment rozbořilo něco, co jsem myslela, že v mém životě je jediné stabilní, přišlo mnoho nečekané pomoci a z míst, odkud bych ji nečekala. Toto vše mělo za následek, že jsem si začala připouštět, že věci se dějí tak, jak mají a v čas, kdy mají. Začala jsem tak obrazně vstupovat do nového cyklu. Začala jsem k sobě přijímat pro mě hlubší (podrobnější) pravdu o tvoření. Postupně jsem si prožívala, že my se sice tady rozhodujeme na základě své svobodné vůle, a nikdo jiný ty volby za nás neučiní, avšak, na určité vyšší úrovni je dáno, jak a kdy se o dané věci rozhodneme. Z mého současného pohledu, přijetí, že vše je v životě, jak má a odehrává se přesně způsobem a v čas, kdy má, není zbavování se odpovědnosti za svůj život. Právě naopak! Tím, že přijímáme, že vše se děje, jak má, že vše je rozhodnuto, tím přebíráme odpovědnost za svůj život více jak kdy jindy. Přijímáme totiž odpovědnost za plán, slib, který jsme učinili před tím, než jsme se na Zemi narodili, přijímáme odpovědnost za námi naplánovaný život, který jsme tu přišli odžít. Toto uvědomění zcela přesahuje hranice naší fyzické persony. Když jsme v tomto prožitku, mnohem lehčeji procházíme situacemi, které nás v životě potkávají. Mnohem snáze je totiž přijímáme (mnohem snáze se nám daří cítit ty situace jako dar, příležitost namísto problému).

Toto mé aktuální poznání mně v současné době velmi slouží. Díky jeho pomoci jsem schopná se rozhodovat ze srdce o věcech (nebo si ty rozhodnutí zatím alespoň připouštět), o kterých to bylo pro mě dříve naprosto nemožné. A toto poznání bylo v mém životě potřeba, jelikož mi dává sílu na rozhodnutí, která by se mi bez tohoto uvědomění jen těžko činila a které v dané fázi svého vývoje jsem tlačena činit. Tato pro mě aktuální pravda mi dává pohlazení a podporu uprostřed bouře, kterou procházím (procházíme různými bouřemi všichni).

Toto poznání mě v současné době vůbec nezbavuje odpovědnosti ani nijak neomezuje. Naopak, dává mi křídla, osvobozuje mě, a umožňuje mi dělat velké kroky.

V každém okamžiku dostáváme všichni přesně to, co potřebujeme. Nikoliv však to, co si usmyslela naše persona s určitým jménem a příjmením, že chce, ale to, co je tím nevhodnějším pro cestu, kterou jsme si my jako krásné zářivě bytosti před příchodem na Zemi zvolili.

AKCE:

Pátek 14.7.2017, 17:00 - 19:00, Brno (pro max 7 osob, místo bude upřesněno)

Seminář "Jak objevit a zpracovávat své bloky", cena 500,- Kč, (21 EUR) přihlásit se

Úterý 18.7.2017, 18:00 - 20:00, Prostějov (pro max 7 osob, místo bude upřesněno)

Seminář "Jak začít využívat svůj potenciál", cena 500,- Kč, (21 EUR) přihlásit se

Čtvrtek 20.7.2017, 18:00 - 20:00, Brno (pro max 7 osob, místo bude upřesněno)

Seminář "Jak začít vědomě tvořit svůj život", cena 500,- Kč, (21 EUR) přihlásit se

Mohlo by vás zajímat


Osobní rozvoj
Individuální setkání

Cílem těchto individuálních sezení není to, že já vám budu ukazovat, kde máte omezení (bloky), ale to, že si sami na sezení nebo posléze přijdete na to, kde je máte. Cílem  těchto individuálních sezení není ani to, že vás budu zbavovat některých vašich bloků, cílem je ukázat vám, jak si je můžete zpracovat sami, a předat tak poznání, že všichni v sobě máte tu moc a podpořit vás, abyste ji začali využívat pro prospěch svůj a všech. Vše, co budu povídat, vychází z mé zkušenosti, a jelikož jsme všichni stejní (máme stejný cíl), má zkušenost vám může pomoci se rozpomenout a uvědomit si to vaše.
Dozvědět se víc

Kurz
Vzdělávácí cyklus „JINÝ PŘÍSTUP“

Posláním Vzdělávacího cyklu „JINÝ PŘÍSTUP“ je posloužit jako most mezi vámi a vaší vnitřní moudrostí. Nebudete se nic učit, budete se jen rozpomínat na to, co už uvnitř sebe víte, a možná i s údivem zjišťovat, jakou moudrost (sílu) v sobě máte.
Dozvědět se víc