Mám sen, že každý z nás
bude dělat to, v čem co nejvíce projeví sebe

A bude tak naplněný, překročí svůj stín a pochopí, že celou tu dobu nehledal nic víc či míň než odvahu přijmout, že je součástí něčeho většího, než je on sám.

Petra Jelínková

Jmenuji se Petra Jelínková a vším, co dělám, chci vyprovokovat lidi, aby byli lepšími, aby převzali odpovědnost sami za sebe, vrátili se k sobě a začali dělat věci, které jsou jejich, nebo alespoň způsobem, který je jejich, a dokázali tak velké věci.

Moji podstatu nenajdete v profesním životopise, skrývá se „mezi řádky“ a můžete ji vyčíst z činností, které vykonávám, ze způsobu, jak je vykonávám, a z toho, co říkám a píši.

Když se odkryje to, co je v lidech skryto, odhalí se jim to, kdo jsou, a tím tak, co skutečně chtějí. Toto je velký krok k tomu, aby odhalili svůj potenciál, projevili ho a zbavili se tak omezení, do kterého se sami uvěznili, a byli spokojenější.

Toto mé přesvědčení je důvodem,


V dětství „ublížení“, v dospělosti „ubližující“

Máme nekonečně mnoho možností zpracovat svá omezení (bloky). V každém životě máme mnohokrát možnost zpracovat ty bloky, které jsme si naplánovali jako učební látku pro daný studijní rok, pro daný život. A spolu s tím máme mnohokrát možnost zpracovat další omezení, která jsme nově za daného života dle své vůle nabyli.

Abychom mohli daná, třeba i hodně dávná, omezení v daném životě zpracovat, musíme je nejdříve v daném životě znovu získat nebo se s nimi alespoň setkat. Proto se mimo jiné rodíme daným rodičům, do určitých míst, za určitých okolností a v určitý čas.

Když jsme ve vztazích jak ve vězení

Před pár dny jsem sama byla přímo aktérem jedné vyhrocené situace. Ovládly mě emoce. Ta situace byla jednou z těch, kterými je mi opakovaně zviditelňováno jedno moje velké omezení (jedna má velká neláska), které tu mám zpracovat. Avšak již několik let (od doby, co se mi zviditelňuje) se s ním potýkám. Jedná se o mé přijímání sebe jako ženy a s tím spojené přijetí ženské síly (energie), která se projevuje v bezpodmínečném pečování, vyživování, soucitné komunikaci a ve veliké trpělivosti a pochopení.

Realita každého z nás

Každý z nás žije ve své vlastní realitě. Kolik lidí, tolik realit. Realita každého člověka je jak divadelní představení. Člověk, jehož je to realita, sleduje jako divák toto divadelní představení (jeho realitu).

Vnitřní a vnější cyklus

Nedávno jsem měla s jednou slečnou individuální sezení. Všichni si pomáháme navzájem (byť často nevědomě), a tak i toto povídání s danou ženou bylo z části i povídání, které patřilo mně samotné, které jsem potřebovala slyšet i já sama. A tak při jedné mé reakci na povídání dané paní, jsem prožila efekt „aha“ a mě přišlo poznání nejen o stavu, ve kterém se ona právě nachází a proč jí tedy říkám, co říkám, ale současně informace o mém vlastním aktuálním stavu.

Jak jsem přestala mluvit

V minulém článku jsem psala o informacích o naší cestě, které jsou všude kolem nás. Na email, který mě inspiroval k sepsání článku, jsem si nevzpomněla po mnoha měsících náhodou. Nic se v našem životě neděje jen tak náhodou. Vše má svůj hlubší řád, byť pro někoho možná zatím neviditelný.

Na ten email jsem si vzpomněla v době, kdy jsem ležela s teplotou v posteli a v době, kdy jsem jej psala, jsem už nemohla ani mluvit. Pár dní jsem úplně ztratila hlas. A ještě ani dnes se mi můj hlas plně nevrátil.

Proč o tom píšu?

Když jiní neslyší

Děkuji mnohokrát všem za krásné emaily, které mi píšete, za reakce pod články a za finanční podporu či jiné dary. Podporujete mě tak v této mé práci, která mě nesmírně baví, a za to jsem vám velice vděčná. Je to již delší čas, co mi od jednoho z vás přišel moc hezký email, který mě naplnil neuvěřitelně krásným pocitem vděčnosti za to, že mám tu čest pro vás psát a prostřednictvím psaní z mé cesty za svobodou některým z vás pomoci si sami pro sebe něco uvědomit.

Jak je vše jinak

Nedávno mi psal jeden z vás. Dělá si starosti se svým mladším dítětem, které dle jeho slov neví, co chce, je odmalička nespokojený, nešťastný, nenaplněný. Jeho starší sourozenec je prý pravý opak, neboť je odmala šťastné dítě, které vždy ví, co chce a vždy toho dosáhne.

Přišlo mi, že se mám o část odpovědi podělit i s vámi ostatními.

V dopise se píše, že starší syn ví, co chce, že se cítí snad i naplněný, šťastný, že smysluplně využívá čas tím, co jej baví, a že mladší ne. Co když je všechno ve skutečnosti úplně jinak? Co když je to jinak, než jak se to jeví navenek?

Miminka svým rodičům

Nedávno se mi do ruky dostal jeden článek, ve kterém se zdůvodňuje, proč by měli rodiče a předně maminky individuálně přistupovat k potřebám svých dětí, neporovnávat je s jejich sourozenci či jinými dětmi v okolí. Pozornost byla v článku soustředěna zejména na otázku, zda nechávat plačící děti v postýlkách s tím, že je čas jít spát a že se musí nechat „vyřvat“ a pak je to přejde a zvyknou si samy usínat anebo nikoliv.

Žijme své nejlepší možnosti

Všichni chceme žít v harmonii, mít v sobě vnitřní klid a radost. Mnozí z nás čekáme, že ta zmíněná harmonie, vnitřní klid a radost přijde, až pomine nebo naopak do našeho života přijde to či ono. Někteří si možná myslí, že čím je člověk blíže sobě, tím méně „nepříjemných“ věcí se mu děje a snáze si tak udrží vnitřní klid a radost.

Přihlásit se k odběru RSS kanál