Mám sen, že každý z nás
bude dělat to, v čem co nejvíce projeví sebe

A bude tak naplněný, překročí svůj stín a pochopí, že celou tu dobu nehledal nic víc či míň než odvahu přijmout, že je součástí něčeho většího, než je on sám.

Petra Jelínková

Jmenuji se Petra Jelínková a vším, co dělám, chci vyprovokovat lidi, aby byli lepšími, aby převzali odpovědnost sami za sebe, vrátili se k sobě a začali dělat věci, které jsou jejich, nebo alespoň způsobem, který je jejich, a dokázali tak velké věci.

Moji podstatu nenajdete v profesním životopise, skrývá se „mezi řádky“ a můžete ji vyčíst z činností, které vykonávám, ze způsobu, jak je vykonávám, a z toho, co říkám a píši.

Když se odkryje to, co je v lidech skryto, odhalí se jim to, kdo jsou, a tím tak, co skutečně chtějí. Toto je velký krok k tomu, aby odhalili svůj potenciál, projevili ho a zbavili se tak omezení, do kterého se sami uvěznili, a byli spokojenější.

Toto mé přesvědčení je důvodem,


Můj muž, moje žena

Muž uvnitř ženy říká:

„Miluji Tě“

„Jsi nádherná“

„Věřím v Tebe. Podporuji vše, čemu věříš.“

„Všechny myšlenky, pocity, vnímání si zapisuj, namaluj, nebo jakkoliv jinak zaznamenej a předávej dál. Neboj se. Stojím za Tebou.“

„Dělej cokoliv, co Tě bude naplňovat, bavit, činit šťastnou.“

„Neboj se selhání nebo odmítnutí. I kdyby si udělala „chybu“, já jsem tu, stojím za Tebou, postavím se za Tebe, převezmu za to odpovědnost.“

„Je krásné, že chceš pomáhat, ale mysli předně na sebe a udělej občas dobře sobě.“

Když nemáme to, co chceme

Já sama se teď nacházím ve velmi intenzivním období, které mě učí vědoměji reagovat v situacích, které se mi nelíbí. Zkrátka, přišla v mé individuální výuce (každý máme individuální výuku) na řadu tato učební látka a mě to NĚCO tlačí namísto svých ohraných reakcí, klást sama sobě otázky a hlavně odvážit se slyšet odpověď.

Je úplně jedno, jak se rozhodujeme

Nejdříve jsem vůbec nepřemýšlela nad tím, co mě vede k určitým rozhodnutím a k určitým krokům.  Prostě jsem „jen“ činila rozhodnutí. A hlavně, ani jsem si ve většině případů neuvědomovala, že nějaká činím. Všímala jsem si jen těch „zásadních“. Těch, které jsem za zásadní v mém životě považovala. A nedocházelo mi, že činím rozhodnutí neustále, a nejen ta vnější, ale i rozhodnutí ve své mysli o tom, jaké myšlence dám přednost.

Co chce říct tělo, které v dospělosti roste

Právě jsem se po delší době setkala s jedním rodinným přítelem. Je to nějaký rok, co mu doktoři zjistili, že má narušený růstový hormon. Navenek se to projevuje tak, že se mu zvětšují ruce, chodidla, hlava,… Bere denně prášky, aby růst nepokračoval.

Ano, odborníci zjistili z jejich pohledu příčinu a nasadili jimi ověřený způsob léčby. Co když je to celé mnohem komplexnější?

To, co cítím, pochází ze srdce nebo ze strachu?

Nedávno jsem se v jedné pro mě těžší věci rozhodla, že se postavím za sebe, že budu čestná a povím, jak to cítím. A to i přesto, že jsem měla strach, co na to ta druhá osoba.  Nějak jsem nemohla už jinak. Plně jsem si uvědomovala, že když se zachovám jinak, než jak cítím, budu ve lži a ničemu, sobě ani dotyčnému nepomůžu, byť by se to tak navenek mohlo zdát.

Stalo se, že už v průběhu vymezování těchto hranic já cítila úlevu, radost, osvobození. Věděla jsem, že jsem to zvládla, že jsem se rozhodla ze srdce a cítila jsem, že jsem udělala velký krok.

Já taky neumím psát

Často slyším od různých lidí, že by dělali to či ono, avšak že na to nemají nadání, že jiní jsou v tom lepší a mnoho jiných důvodů.

Pokud by tomu tak bylo a nemohli bychom dělat to, co máme rádi jen proto, že to neumíme dost dobře, nebo že něco, co k tomu potřebujeme, neovládáme, pak ani já bych nemohla psát články, mít tu „drzost“ je šířit a už vůbec napsat knihu. Ale děje se to.

Autentičnost jako poslání nás všech

Nedávno jsem se bavila s jedním mi blízkým člověkem. Zrovna se mi vyklubal na povrch jeden můj strach a mě strhly emoce s ním přicházející. V té souvislosti se mě ta osoba zeptala, jak můžu psát, mít individuálky s lidmi, vést semináře, vše s tématikou osobního rozvoje, svobody, omezení, strachů a lásky, když sama mám pořád nějaké strachy.

Já odpověděla a cítím, že v tom je nějaká informace (s tímto tématem třeba vůbec nesouvisející) i pro některé z vás.

Potřeba pomoci jako projev našeho strachu

Nedávno jsem byla svědkem jedné diskuze. Jedna osoba v mém okolí prohlásila, že se jí jedna nám společná známá „nezdá“, že má zcela jistě nějaké trápení a že si s ní tedy musí popovídat. Dodala, že daná osoba má kolem sebe lidi, kteří ji nejsou schopni naslouchat, a že oni jsou takoví a makoví a že ona sama již jednou „zasahovala“ v jiné situaci té dané osoby a trochu to zklidnila. Celé to bylo proneseno s takovou tíhou, kterou si tato prohlašující osoba jakože brala na svá bedra.

Přihlásit se k odběru RSS kanál