Jak se cizí drama stane naším dramatem

Bylo vám s nějakým kamarádem, členem rodiny, kolegou v práci tak hezky a nyní je vám přítomnost té osoby nepříjemná nebo to až nesnesitelně bolí? Když se sami sebe zeptáte, proč vás najednou ta osoba tak irituje nebo proč vás její přítomnost tak bolí, máte pocit, že víte úplně přesně, co za tím vězí. Dělá nebo udělala chybu. Nedá si říct. Nenechá si poradit. Pro jiné by se rozdala a na sebe nemyslí.

Jenže, co když je to vše úplně jinak? Co když vám daná osoba začala vadit v době, kdy ona sama prožívá období vám tolik známé. Přesněji, třeba si nepamatujete, že jste se kdysi dávno ocitli v podobně situaci nebo že jste byli svědkem, kdy někdo blízký se ocitl v podobné situaci, nebo ve vás daná situace vyvolala emoce, které už ani nevíte, že důvěrně znáte, avšak vaše pocity to na vás prozrazují.

Každý z nás prožil tolik „dobrého“ a tolik „špatného“. Naše zkušenosti zdaleka přesahují tento jeden život. Ve všech situacích, ať už se nám z našeho pohledu děje „dobré“ nebo „špatné“, se po nás chce jediné, přijmout to. Nikoliv souhlasit. Přijmout však znamená nesoudit, nehodnotit, avšak jednat. Jednat v situacích znamená, že s vědomím těch možných nejděsivějších scénářů dané situace udělat vše, co je v našich silách, aby „negativní“ následky byly co možná nejmenší (Což někdy znamená i trpělivé čekání). Avšak hezky se to říká nebo píše, ale ve víru dané situace je to těžké. Je třeba zapojit sílu své vůle. Tato síla svobodné vůle nám byla dána jako mocné kormidlo, kterým udáváme směr našich cest, volíme si na našich křižovatkách. Nikdo za nás nerozhodne, nikdo nám tuto volbu nemůže vzít. Volbu musíme učinit my. My však často tento svůj mocný nástroj využíváme pro podporu našich „slabostí“ a tak podporujeme naši tvrdohlavost, sobeckost v našich volbách, na místo, abychom tuto sílu využili pro překonání těchto našich omezení a zvolili si překročení sebe sama. Což v daných nepříjemných situacích znamená nesouzení, nehodnocení sebe a jiných, přijmutí všeho, jak je, cítění vděčnosti a radosti za to, že to je, vnímání toho všeho nepříjemného jako ohromné pomoci. Tento stav vděčnosti pak otevírá ohromnou bránu, a tam na každého z nás čeká krásný dárek – pochopení (vidění dané situace z pohledu toho druhého, vidění i jeho slabostí v té situaci) a to vede k otevření další brány, kde na nás čeká další dar v podobě odpuštění. V důsledku pochopení toho druhého, prožití jeho bolesti v té situaci, a na základě toho změnou vidění (vnímání) daného člověka jsme v ten okamžik totiž odpustili, odpustili sobě a jemu.

Jenže, my často nejsme schopni sobě a jiným v té situaci namočeným odpustit v průběhu té situace. A tak situace, která měla být „jen“ cennou a velmi důležitou naší zkušeností, se stane naším blokem (naším omezením). A pak je nám ještě v tom samém či dalším životě pomáháno tu minulou situaci přijmout jako zkušenost bez souzení a hodnocení sebe či jiných dotčených. A jak je nám pomáháno? Prostřednictvím situací, které jsou nám stavěny do cesty. Nebudou třeba stejné jako ta, u které blok vznikl, ale budou v nás vyvolávat podobné nepříjemné emoce. A o to jde. Abychom se emočně dostali do podobné situace, abychom znovu prožívali podobné, abychom tím získali další možnost, v té emočně podobné situaci použít svoji pevnou vůli nikoliv na podporu naší slabosti (tvrdohlavosti, sebestřednosti …), ale na podporu toho velkolepého, co jsme, lásky.

A někdy se i stává, že ty situace, které nám připomínají naši neodpuštěnou bolest, se nám nedějí přímo, ale prožíváme je zprostředkovaně přes své blízké. A tak například nám někdo z přátel svým vlastním chováním, situací, ve které se ocitl, připomíná naši třeba i velmi dávnou bolest, kterou my jsme dosud neodpustili. Děje se to často nevědomě. Náš přítel si často neuvědomuje, že nám na jeho životě zhmotňuje střípek našeho života a ani my si neuvědomujeme, že nás neštve on, ale že se štveme my sami. Dotyčný nám přestane vadit, jakmile si odpustíme to, co jsme kdysi dávno hráli.

Uvedu příklad. Blízké osobě vadí, že s někým žijete, nemáte nic „jisté“, vztah se nijak nevyvíjí (samozřejmě z vnějšího pohledu), nemáte ještě děti. Ve skutečnosti se této osobě připomněl její bolestivý příběh (třeba i hodně dávný), kdy ta osoba buď žila v nenaplněném vztahu, čekala, že se jednoho dne naplní, avšak marně, nebo ona byla ta, která „tahala za nos“ toho druhého. A jelikož toto drama stále ještě nepřijmula jen jako krásnou zkušenost (nepřijmula, že všichni v té situaci jsou bez viny), danou osobu nyní bolí vidět pro ni podobnou situaci. Jelikož má z té její dávné situace buď výčitky (pokud ona tahala za nos) nebo se cítí jako oběť (pokud ona marně čekala). A to, že danou situaci někoho blízkého vnímá daná osoba jako bolestivou nebo komplikovanou, těžkou nebo nespravedlivou, je jen její vnímání pramenící z jejího bloku. Jelikož z pohledu širšího vědomí není vůbec nic špatného na tom, když by někdo čekal na naplnění vztahu a ono nic, nebo když by jeden tahal druhého za nos. Není to nic špatného. Je to „jen“ zkušenost, velmi cenná zkušenost. A navíc, osoba tuto situaci prožívající ji vůbec nemusí prožívat tak dramaticky jako ta blízká osoba zpovzdálí. Jelikož, zatímco pro tu znepokojenou osobu se tím nepřímo zhmotnila její neodpuštěná bolest, ta osoba, která je v dané situaci nyní přímo, tu situaci třeba mnohem více přijímá a zatím si nevytvořila z ní blok a přijímá tak dary v podobě poznání, které se jí tímto jejím láskyplným přístupem k dané situaci otevírají. A tato osoba cítí, jak tím neskutečně vnitřně roste.

Velice děkuji za všechny finanční příspěvky, které mi byly od některých z vás zaslány na účet, za vaše maily, reakce u článků a jiné dary. Slova jsou málo na to vyjádřit, jak moc si toho vážím.

Pokud vám články mnou psané na www.jinypristup.cz pomáhají a chtěli byste mě podpořit v tomto mém psaní pro vás všechny, můžete mi zaslat dobrovolný finanční příspěvek na číslo účtu 1462136038/3030, variabilní symbol: 123, do zprávy pro příjemce uveďte „Dar“. I ten nejmenší příspěvek je stejně hodnotný jako ten největší. Všichni jste totiž učinili stejné rozhodnutí přispět něčemu, co má podle vás smysl.

Možnost zakoupit moji první knihu zde.

Mohlo by vás zajímat


Osobní rozvoj
Individuální setkání

Cílem těchto individuálních sezení není to, že já vám budu ukazovat, kde máte omezení (bloky), ale to, že si sami na sezení nebo posléze přijdete na to, kde je máte. Cílem  těchto individuálních sezení není ani to, že vás budu zbavovat některých vašich bloků, cílem je ukázat vám, jak si je můžete zpracovat sami, a předat tak poznání, že všichni v sobě máte tu moc a podpořit vás, abyste ji začali využívat pro prospěch svůj a všech. Vše, co budu povídat, vychází z mé zkušenosti, a jelikož jsme všichni stejní (máme stejný cíl), má zkušenost vám může pomoci se rozpomenout a uvědomit si to vaše.
Dozvědět se víc

Kurz
Vzdělávácí cyklus „JINÝ PŘÍSTUP“

Posláním Vzdělávacího cyklu „JINÝ PŘÍSTUP“ je posloužit jako most mezi vámi a vaší vnitřní moudrostí. Nebudete se nic učit, budete se jen rozpomínat na to, co už uvnitř sebe víte, a možná i s údivem zjišťovat, jakou moudrost (sílu) v sobě máte.
Dozvědět se víc