Hranice mezi „starými“ přáteli a „cizími" lidmi

Nedávno jsem se ocitla v jedné situaci, která mě hezky vymáchala v mé nelásce. Ukázala mi, jak moc jsem uzavřená vůči ostatním lidem (vůči sobě). Abych to upřesnila, ta situace mi poodhalila, jak málo jsem otevřená vůči novému oproti tomu, jak bych mohla být. A jaká velká iluze byla myslet si, že jsem otevřená. Byla jsem totiž otevřená jen do maxima toho, co jsem znala. Jak nepokorné bylo myslet si, že mé maximum, je skutečné maximum. Ta situace mi ukázala moje hranice v tomto. Obrazně řečeno, byla to jedna z těch situací, která mě srazila na kolena, aby se mi obnovila pokora a já měla sílu nepodléhat tolik svému egu.

Jednalo se o zdánlivou banalitu. Jeden mladý člověk, se kterým jsem se poznala „na dálku“ v rámci své činnosti na webu jinypristup.cz, si mě chtěl přidat do svého okruhu na jedné sociální síti. Moje prvotní reakce byla odmítavá. Pomyslela jsem si, že ve svém okruhu na té sociální síti mám jen lidi, které osobně znám, znám dlouho a nikoliv cizí lidi, se kterými jsem osobně neprohodila ani slovo.

Následující dny ukázaly, že tato na první pohled nevýznamná situace, byla pro mě velmi důležitý impuls, který mi otevřel jednu zraněnou oblast. Následující dny od této nabídky přijetí do okruhu na sociální síti jsem totiž začala mít pochyby, zda jsem vůči „cizím“ lidem dost otevřená a schopná přijmout tyto nové lidi do svého života. Sama sebe jsem se začala ptát, kde je ta moje hranice mezi tím, kdo je cizí a kdo ne? Došlo mi, že ti „necizí“ lidé, které mám dlouhá léta za přátele a ve svém okruhu na sociálních sítích, mohou být po těch letech stejně „cizí“ jako ti ostatní lidé, které neznám. Došlo mi, že všechny nové lidi ve svém životě můžeme označit zpočátku jako cizí a že i ti staří přátelé byli kdysi „cizí“. Uvnitř mě se jakoby rozsvítilo a nastoupil efekt „AHA“.

Poslední roky se v mém životě odehrával velký převrat a ve spojení s tím mnohé činnosti, zájmy i lidé z mého života odešli. Došlo mi, že již nějaký měsíc se u mě hlásí o pozornost další fáze a sice, přijmout nové lidi do svého života na místo těch, kteří z mého života odešli. Uvědomila jsem si, že mám otevřít dveře do mého života novým pro mě neznámým lidem, kteří mají podobné zájmy, priority a pohled na život, jaký nyní zastávám, a se kterými bych si znovu (tak jako dříve s některými „starými přáteli) mohla otevřeně a spontánně povídat a tak se vzájemně obohacovat.

Spolu s tím mi došlo, že už více jak rok se do mého života snaží dostat noví lidé a spolu s tím jsem si uvědomila, že to já jsem jim dosud nedovolila být součástí mého života. Došlo mi, že já sama jsem si doteď bránila. Současně mi docvaklo, proč jsem tomu tak bránila, proč jsem nechtěla do svého života vpustit nové lidi. Bála jsem se zranění.

Vybavilo se mi jedno období v tomto životě, do kterého jsem se nechtěla vrátit (byť nevědomě). Vše mi došlo až díky té mladé osobě, která mi dala impuls, když si mě chtěla přidat do svého okruhu.

Situace, kterou jsem nechtěla, aby se opakovala, se odehrála v období na gymplu a výšce. V té době jsem měla hodně známých (většinou to byli lidé o mnoho let starší), avšak málo přátel. Byla jsem hodně rozlítaná a svůj drahocenný čas trávila s těmito lidmi ze slušnosti a z vypočítavosti pro kontakty, které se mi někdy můžou hodit. Tehdy jsem se navzdory poměrně bohatému společenskému životu cítila sama. A právě ta zkušenost samoty navzdory tomu širokému okruhu lidí kolem mě, a pocit vyplýtvaného času na něco, co jsem dělala ze strachu, byl ten strašák, který mě držel v představě, že zkusit blíže poznat nové lidi rovná se opakovat historii samoty v hromadě známých a ztratit se v nich. Z důvodu toho jsem žila v představě, že „staří“ přátelé, které jsem později získala, jsou stále nutně a jedině moji přátelé. Byť už se z mnohých stali spíše známí, jelikož v mezidobí jsme nabyli jiné zkušenosti a získali nová poznání, možná i odlišná, neboť každý má jinou cestu k cíli a každý je na té cestě jinde.

Avšak já pořád nevědomě žila svůj strach. Na své minulé nepříjemné zkušenosti jsem si vystavěla představu o budoucím vývoji podobné situace. A tato vykreslená budoucnost pak ovlivňovala moje jednání. Vůbec jsem však nezohlednila, že už jsem jiná, že se už výrazně snížilo množství toho, co dělám jen, aby to nějak vypadalo. Neevzala jsem vůbec v úvahu, že už mě samota neděsí, abych před ní utíkala a naopak si ji, když přijde, i užiji a někdy i vyhledávám. Zkrátka, ukázkový příklad vytvořeného bloku.

My všichni máme mnoho úrovní (a mnoho úrovní našich pravd). Postupně, jak se přibližujeme sobě, noříme se do hlubších rovin. A do té další hlubší roviny postoupíme vždy až poté, co se plně otevřeme v té rovině předcházející.  Na konci každé úrovně (když jsme v ní již plně otevřeni) se nám do cesty postaví situace nebo osoba, která nám zprostředkuje srovnání naší otevřenosti (lásky) s rozsahem otevřenosti (lásky) v hlubší rovině, kam jsme zatím nedosáhli. V tom období zažíváme rozčarování. Máme pocit zmaru, možná se cítíme jak bezcenný kus. V tento čas je důvod k velké oslavě, neboť je to znamení, že jsme na své cestě postoupili „výš“, a chce se po vás, abychom začali od začátku. Ve smyslu, znovu jako naprostí začátečníci se ocitáme na počátku jedné úrovně, avšak hlubší než té, kterou jsme již obsáhli. A právě z důvodu, abychom byli schopni se v této vyšší (hlubší) úrovni učit a poznávat svoji pravdu z ještě větší hloubky, je potřeba do té nové úrovně vstoupit s pokorou a s pocitem, že nic vlastně nevím, ničeho jsem nedosáhl. Jen tak se otevřeme dalšímu učení, další části své cesty.

Velice děkuji za všechny finanční příspěvky, které mi byly od některých z vás zaslány na účet, za vaše maily, reakce u článků a jiné dary. Slova jsou málo na to vyjádřit, jak moc si toho vážím.

Pokud vám články mnou psané na www.jinypristup.cz pomáhají a chtěli byste mě podpořit v tomto mém psaní pro vás všechny, můžete mi zaslat dobrovolný finanční příspěvek na číslo účtu 1462136038/3030, variabilní symbol: 123, do zprávy pro příjemce uveďte „Dar“. I ten nejmenší příspěvek je stejně hodnotný jako ten největší. Všichni jste totiž učinili stejné rozhodnutí přispět něčemu, co má podle vás smysl.

AKCE:

Středa 29.3.2017, 18:00 - 20:00, Prostějov (pro max 7 osob, místo bude upřesněno)

Seminář "Jak začít využívat svůj potenciál", cena 500,- Kč, přihlásit se

Pondělí 3.4.2017, 18:00 - 20:00, Prostějov (pro max 7 osob, místo bude upřesněno)

Seminář "Jak začít využívat svůj potenciál", cena 500,- Kč, přihlásit se

Středa 12.4.2017, 18:00 - 20:00, Prostějov (pro max 7 osob, místo bude upřesněno)

Seminář "Jak objevit a zpracovávat své bloky", cena 500,- Kč, přihlásit se

Sobota 15.4.2017, 10:00 - 12:00, Znojmo (pro max 7 osob, místo bude upřesněno)

Seminář "Jak začít čerpat informace ze svých emocí", cena 500,- Kč, přihlásit se

Mohlo by vás zajímat


Osobní rozvoj
Individuální setkání

Cílem těchto individuálních sezení není to, že já vám budu ukazovat, kde máte omezení (bloky), ale to, že si sami na sezení nebo posléze přijdete na to, kde je máte. Cílem  těchto individuálních sezení není ani to, že vás budu zbavovat některých vašich bloků, cílem je ukázat vám, jak si je můžete zpracovat sami, a předat tak poznání, že všichni v sobě máte tu moc a podpořit vás, abyste ji začali využívat pro prospěch svůj a všech. Vše, co budu povídat, vychází z mé zkušenosti, a jelikož jsme všichni stejní (máme stejný cíl), má zkušenost vám může pomoci se rozpomenout a uvědomit si to vaše.
Dozvědět se víc

Kurz
Vzdělávácí cyklus „JINÝ PŘÍSTUP“

Posláním Vzdělávacího cyklu „JINÝ PŘÍSTUP“ je posloužit jako most mezi vámi a vaší vnitřní moudrostí. Nebudete se nic učit, budete se jen rozpomínat na to, co už uvnitř sebe víte, a možná i s údivem zjišťovat, jakou moudrost (sílu) v sobě máte.
Dozvědět se víc