Proč prostě jen nejsme, tak jak jsme?

Život většiny z nás je jedna velká strategie, jeden velký promyšlený plán. A pokud zrovna nemáme načmáranou budoucnost, tak si vytváříme aspoň malinkaté plánky o zdánlivých banalitách. Například, plán jak se vymluvit ze setkání, na které se mi nechce, co říct, abych zaujal(a), co zatajit, abych se vyhnul(a) nepříjemnostem, o čem mlčet, abych nebyl(a) za blázna, … Proč toto všechno řešíme? Proč prostě jen nejsme, tak jak jsme? Máme strach – abychom byli přijati, abychom si neudělali zbytečně „problémy“, aby nás měl pak ještě někdo rád, abychom nezůstali sami, abychom nebyli poníženi, odmítnuti, …

Možná je čas tyto hry už jednou provždy konečně opustit. Zkuste si představit, jaké by to bylo, co by to s vaším životem udělalo, jak by celý zkrásněl, kdybyste odhodili ty masky. Jakou velikost byste ze sebe cítili, kdybyste řekli narovinu o tom, co vás trápí, namísto, abyste seřvali prvního, kdo vám přijde na ránu. Jakou úlevu byste cítili, kdybyste namísto výmluvy prozradili, z čeho máte strach. Jak ohromnou úctu k sobě byste pocítili, kdybyste byli autentičtí, namísto hraní si na to, co nejste? Jakou svobodu byste pocítili, kdybyste byli spontánní jako děti namísto škrobeného vystupování? Jakou lásku byste pocítili, kdybyste lidem okolo vás řekli narovinu, že je máte rádi, že jsou pro vás důležití, namísto, abyste čekali, kdy to oni povědí první. Jakou vděčnost byste pocítili, kdybyste vůči „cizí“ osobě otevřeli srdce a krátce s ní s láskou (soucitem) promluvili, nebo se jen na ni usmáli namísto vašeho chladného nezájmu? Jaké propojení a napojení byste cítili, kdybyste někoho pochválili, zkrátka, uviděli na něm to skutečně úžasné, co je, namísto, abyste se o to ochudili díky vaši žárlivosti a závisti?

Stejné přitahuje stejné. Zákon rovnováhy je jedním z principů, kterému jsme tu všichni podřízeni, bez ohledu na místo na Zemi, kde žijeme, v jakých podmínkách žijeme, ať chceme nebo ne. Když jednáme ze strachu, manipulujeme, jak si můžeme myslet, že jiní k nám budou upřímní? Když neprojevujeme city, jak můžeme očekávat, že jiní nám budou projevovat city? Když nevidíme v jiných to krásno a vidíme spíše jejich „mouchy“ a na nich si vystavíme představu o tom, kým dotyční jsou, nemůžeme dostávat tuto vyživující podporu, kterou bez pochyby je bezpodmínečné přijetí nás takových, jací jsme.

Nepročekejte svůj život! Nečekejte na to, že se otevřete vy jiným, až se vám více otevřou oni, že budete podporovat jiné, až oni vás budou podporovat, že budete v jiných vidět krásno, až jiní ve váš budou vidět krásno.

Udělejte pokus. Jeden jediný den zkuste odhodit masky a odložte svoji identitu. Staňte se těmi nejmenšími na celém světě. Ve smyslu, zapomeňte na svoji ego - velkolepost (ať už se projevuje v aroganci nebo ve stavění se do role oběti, v množství toho, co jste tu na pozemské rovině dokázali nebo nedokázali, atd.). Zapomeňte na svoji personu a jen zkuste být jako někdo, kdo přišel podpořit, vidět všude krásno a rozdávat svoji bezednou lásku. Uvidíte, co se stane.

Moje zkušenost je, že pocítíte svobodu, tak jako nikdy před tím. Najednou prozřete a prožijete si, že být otevřený, odhodit to všechno, ty masky a stát se někým beze jména, je skutečným bohatstvím, které nemá vůbec hranic. Najednou tím zjistíte, že není nic nemožné, že nemáte omezení. Budete si klást otázku: Proč vám toto tajemství nikdy nikdo neřekl…? Proč jsme se toto nikdy ve škole neučili …?

Už nečekejte! Otevřete se! Vyklopte ven a ukažte světu všechny svoje strachy, malosti, slabosti. Jako vystavovatelé na výstavě hrdi na své výrobky a inovace, postavte se k pultu se svými minulými či současnými strachy a slabostmi, mluvte o nich s přihlížejícími návštěvníky, buďte za ně vděční. Ony jsou totiž složkou vás samých, díky nim jste tím, kým jste, díky nim jste došli k poznání, ke kterým jste došli. A uvidíte zázrak. Budete se cítit velcí. Lidé okolo vás budou mít pocit, že se s vámi důvěrně znají, budou k vám mít blízko a začnou se otevírat taky. Proč? Oni ucítí, že to, co vystavujete, je skutečné, že je to pro vás v dané chvíli pravda a jim tím připomenete jejich pravdu, jejich sílu. Díky Vám si vzpomenou na svůj domov, na svůj původ, na to, kým skutečně jsou.

Velice děkuji za všechny finanční příspěvky, které mi byly od některých z vás zaslány na účet, za vaše maily, reakce u článků a jiné dary. Slova jsou málo na to vyjádřit, jak moc si toho vážím.

Pokud vám články mnou psané na www.jinypristup.cz pomáhají a chtěli byste mě podpořit v tomto mém psaní pro vás všechny, můžete mi zaslat dobrovolný finanční příspěvek na číslo účtu 1462136038/3030, variabilní symbol: 123, do zprávy pro příjemce uveďte „Dar“. I ten nejmenší příspěvek je stejně hodnotný jako ten největší. Všichni jste totiž učinili stejné rozhodnutí přispět něčemu, co má podle vás smysl.

NOVĚ: VZDĚLÁVACÍ CYKLUS "JINÝ PŘÍSTUP"

 

Mohlo by vás zajímat


Osobní rozvoj
Individuální setkání

Cílem těchto individuálních sezení není to, že já vám budu ukazovat, kde máte omezení (bloky), ale to, že si sami na sezení nebo posléze přijdete na to, kde je máte. Cílem  těchto individuálních sezení není ani to, že vás budu zbavovat některých vašich bloků, cílem je ukázat vám, jak si je můžete zpracovat sami, a předat tak poznání, že všichni v sobě máte tu moc a podpořit vás, abyste ji začali využívat pro prospěch svůj a všech. Vše, co budu povídat, vychází z mé zkušenosti, a jelikož jsme všichni stejní (máme stejný cíl), má zkušenost vám může pomoci se rozpomenout a uvědomit si to vaše.
Dozvědět se víc

Kurz
Vzdělávácí cyklus „JINÝ PŘÍSTUP“

Posláním Vzdělávacího cyklu „JINÝ PŘÍSTUP“ je posloužit jako most mezi vámi a vaší vnitřní moudrostí. Nebudete se nic učit, budete se jen rozpomínat na to, co už uvnitř sebe víte, a možná i s údivem zjišťovat, jakou moudrost (sílu) v sobě máte.
Dozvědět se víc