Vztahy a láska

Vše, o čem píši v článcích, je mé prožívání, má vlastní zkušenost. A to buď aktuální, nebo z nedávné nebo i hodně dávné doby. Pamatujte, že nic z toho, o čem píši, není dogma, není pravda. Je to „pouze“ moje pravda, kterou v daný čas jako pravdu cítím. Vy máte svoji aktuální pravdu, své životy. Sdílím s vámi svůj život, svůj vývoj, sdílím s vámi sebe, protože cítím, že je to teď pro tento čas mé poslání tu, že to má někomu pomoci. Avšak, má pomoc k vám není o tom, že mé psaní se pro vás stane závislostí a nepostradatelnou berličkou na vaší cestě.

Pokud otevřete „náhodou“ nějaký můj článek a začnete jej číst, nejspíš tam pro vás je skryta nějaká informace, třeba i nesouvisející s daným článkem. Pro každého je tam informace jiná. Dokonce, i po čase vám stejný článek může poskytnout zcela jinou informaci, kterou právě potřebujete slyšet. Není to o tom, že mnou psané články jsou nějak kouzelné, magické, mají větší význam. Kdepak. Je to jen jeden zdroj informací kolem nás. Stejnou informaci můžete dostat z pracovního mailu, z úsměvu kolemjdoucího, z povídání se známým nebo neznámým člověkem, z knihy, u pokladny, v přírodě, při běhání … Vše kolem nás k nám mluví, vše je živé.

Já sama poslední týdny prožívám velmi intenzivní období, kdy se mi jakoby pomalu strhává opona všech mých představ, co jsem si kdy myslela o lásce. A tak nějak tuším, že zpracování toho nově objevovaného o tomto tématu zapříčiní velké změny v mém životě.

Ostatně, témata posledních článků o tomto mém prožívání hodně vypovídaly. Nedávno mi jedna osoba na základě posledních článků položila otázku. Když nás vztahy „nezachrání“, jelikož vztahy jsou zrcadlem naší lásky k sobě (a my máme hledat lásku uvnitř sebe), zda to znamená, že máme zůstat ve vztazích, kde nás to ubíjí, jelikož je to o nás, a v žádném jiném vztahu si tak stejně nepomůžeme.

Ne, takto články nebyly myšleny! Chtěla jsem tím sdělit, že naše vztahy, stejně jako náplň práce a cokoliv jiného v našem životě, se bude měnit spolu s tím, jak se budeme vyvíjet uvnitř sebe. Dojde ke srovnání vnitřního a vnějšího, ať chceme nebo ne. Více otevřené srdce uvnitř, bude k sobě volat tomu odpovídající lásku vně (ať už ve vztazích, v náplni práce, …)

Nebudu teď mluvit o dvojplamenných vztazích. Je to sice kvalita vztahu, kam všichni směřujeme, neboť směřujeme do prožívání stále většího rozsahu bezpodmínečné lásky, ale chci nyní zdůraznit, že bez zkušeností získaných v ostatních vztazích to nepůjde. A je podle mě pastí „duchovního ega“ každý přicházející vztah zkoumat z měřítka znaku dvojplamene (toho „pravého“, té „pravé“) a tyto vztahy jen kvůli tomu, že nezapadají do škatulky dvojplamen, odmítat. Možná se tak totiž vyhýbáme zbytečně příležitosti se něco v těch vztazích naučit a posunout se k sobě (a i ke svému dvojplameni) víc, jak kdy jindy.

Sama ve vnímání vztahů a lásky zažívám doslova revoluci, jak jsem zmínila. Zkusím slovy popsat, jak vztahy a lásku v nich nyní ve své současné fázi vývoje vnímám já.

Vztahy jsou tou nejkrásnější a nejtěžší lekcí tady. Vše je o vztazích.

Když se dva lidé potkají a rozumí si, jsou často na podobné úrovni svého vývoje a mají si tak v něčem pomoci, vyživit se vzájemně nebo si mají zpracovat karmu, což i v tomto případě je pro oba pomoc. (Jak jinak přinutit dva lidi, aby k sobě přilnuli a začali si postupně rozpouštět nějaká vzájemná minulá zranění, než tím, že se vzájemně vůči sobě víc otevřou, že se do sebe zamilují).

Tyto vztahy (vlastně všechny, které přijdou) jsou velmi důležité pro náš vývoj. Jsou příležitostí zpracovat dosud nezpracované.

Není podle mě nic špatného na vášni, touze po tom druhém. Vždyť, pokud nějaká energie způsobuje, že jakoby ožíváme, že se smějeme na celý svět, že záříme, že jsme plni inspirace, pak co to je? Láska (byť třeba zatím pouze jen její zlomek). Jelikož takto jsme se běžně cítili i jako malé děti, když námi ještě proudila a my ji nezadržovali, nenechávali si na horší nebo lepší časy. A je podle mě úplně jedno, kdo v nás tuto energii vyvolal (probudil). Odkud pochází tato energie? Ze srdce. A možná nám tím srdce (naše duše za pomocí něho) ukazuje směr … A už je jedno, jestli navážete s danou osobou, která ve vás tyto energie znovu rozdmýchala, vztah, jestli vydrží do konce dní tady. Tím, jak se prostřednictvím dané osoby více otevřelo vaše srdce, vy najednou víte, že se lze cítit jinak. Jakoby se probudíte, prozřete a máte srovnání s tím, co žijete a jak je možné žít. Ano, mysl ovládaná egem vám bude nejspíš povídat, že to je chvilkový stav, že takto nelze žít věčně, že to pomine.  Ano, třeba pomine, že tu krásnou energii bude ve vás rozdmýchávat i nadále ta daná osoba. To pominout může. Avšak plně na vašem rozhodnutí je, jestli tento právě znovu rozhořený oheň necháte už navždy vámi proudit a budete jej tak udržovat právě vašimi volbami, které tento oheň udrží nebo podpoří (volbami ze srdce) anebo nikoliv.

Ve vztahu se nikdy nevyvíjíme stejným tempem. Jednou je vpředu ve svém vývoji (v odhazování pomyslných masek) jeden, jindy druhý anebo po celou tu dobu je tahounem ve zpracování bloků jen jeden z nich. A právě v těch obdobích nerovnováhy, kdy se jeden posunul více a druhý méně, vždy záleží na naši vůli. Zda, ten „dál“ bude chtít věnovat energii a nabídnout pomocnou ruku tomu „níž“, a hlavně, zda ten posunutý méně bude chtít se posunout. Nemůžete rozhodnout za jiného. Můžete ukázat možnost, nabídnout pomoc, pokud to tak cítíte, ale volbu musí učinit on sám. Pokud se ten méně posunutý rozhodne dorovnat, vztah zůstává (alespoň do další vzniklé nerovnováhy), a tento vztah se transformuje – pouto mezi těmi dvěma se ještě více zesílí, vzájemný cit, oddanost se prohloubí. Pokud však k dorovnání nedojde, vztah končí.

Sama jsem si dlouhá léta kladla otázku, jak poznám, kdy ten druhý ve vztahu (jakékoliv formy) zrcadlí mé bloky (moji nelásku) a kdy už je jeho chování ke mně o něm – o jeho vlastních omezeních (nebo více o jeho omezeních než o mých). Až nedávno mi došlo, že odpověď leží v mém cítění, v mých emocích. Dokud je chování jiného ke mně moje učební látka, která čeká na zpracování, poznám to podle mě tak, že při tomto chování, reakcích, jednání toho dotyčného, budu cítit nepříjemné emoce (zlobu, bezmocnost, úzkost, vztek, výčitky …). Ovšem, pokud již dotčené chování, reakce dotyčného, ve mně nebudou vzbuzovat nepříjemné emoce, při té nepříjemné situaci jakoby dokážu vystoupit ze své persony a vnímat dané chování dotyčného jakoby z pozice pozorovatele, pak jsem již danou lekci zvládla, blok zpracovala. V tomto případě pak již chování dotyčného nezrcadlí mě, ale vypovídá o jeho dosud neodpuštěných zraněních, které však již se mnou nesouvisí.

To, jestli jste v daném vztahu ještě zrcadleni nebo už nejde o vás, ale jen o toho dotyčného, podle mě poznáme ještě i jinak. Pokud chování dotyčného nám ještě zrcadlí naše stíny, cítíme v hloubi sebe (bez ohledu na okolnosti), že ještě je potřeba v tom být, že ještě není čas se pohnout. Toto můžeme cítit ještě i po určitý čas od zpracování nám zrcadleného, pokud jsme se ještě na určité vyšší úrovni rozhodli dát prostor (šanci) tomu druhému (podat zmíněnou pomocnou ruku). Pokud jsme však již zrcadlení daným člověkem zpracovali, a nerozhodli jsme se věnovat ještě další svoji energii tomu druhému nebo už námi vymezený prostor této pomoci vypršel, začneme cítit, že každá minuta setrvání v daném stavu, je již jakoby navíc. Ano, souhlasím, je těžké rozlišit, kdy naše cítění, že máme setrvat, je strach, a kdy je to skutečně pravdivé.

Pokud se vám tedy nyní děje to, že ve vás někdo zažehnul oheň, a vy najednou cítíte, že vše je možné, buďte za to nesmírně vděční. Dostali jste velký dar! Udržujte tento oheň, tuto vaši životní sílu, která do vás byla zvenčí napumpovaná. Vězte, že pokud se tak stalo, zasloužili jste si tento dar svých životem (byť se vám to tak nemusí zdát). A možná je na čase raději risknout, že v tom žáru „shoříme“, než riskovat, že opět „vyhasneme“.

Velice děkuji za všechny finanční příspěvky, které mi byly od některých z vás zaslány na účet, za vaše maily, reakce u článků a jiné dary. Slova jsou málo na to vyjádřit, jak moc si toho vážím.

Pokud vám články mnou psané na www.jinypristup.cz pomáhají a chtěli byste mě podpořit v tomto mém psaní pro vás všechny, můžete mi zaslat dobrovolný finanční příspěvek na číslo účtu 1462136038/3030, variabilní symbol: 123, do zprávy pro příjemce uveďte „Dar“. I ten nejmenší příspěvek je stejně hodnotný jako ten největší. Všichni jste totiž učinili stejné rozhodnutí přispět něčemu, co má podle vás smysl.

NOVĚ: VZDĚLÁVACÍ CYKLUS "JINÝ PŘÍSTUP"

 

Mohlo by vás zajímat


Osobní rozvoj
Individuální setkání

Cílem těchto individuálních sezení není to, že já vám budu ukazovat, kde máte omezení (bloky), ale to, že si sami na sezení nebo posléze přijdete na to, kde je máte. Cílem  těchto individuálních sezení není ani to, že vás budu zbavovat některých vašich bloků, cílem je ukázat vám, jak si je můžete zpracovat sami, a předat tak poznání, že všichni v sobě máte tu moc a podpořit vás, abyste ji začali využívat pro prospěch svůj a všech. Vše, co budu povídat, vychází z mé zkušenosti, a jelikož jsme všichni stejní (máme stejný cíl), má zkušenost vám může pomoci se rozpomenout a uvědomit si to vaše.
Dozvědět se víc

Kurz
Vzdělávácí cyklus „JINÝ PŘÍSTUP“

Posláním Vzdělávacího cyklu „JINÝ PŘÍSTUP“ je posloužit jako most mezi vámi a vaší vnitřní moudrostí. Nebudete se nic učit, budete se jen rozpomínat na to, co už uvnitř sebe víte, a možná i s údivem zjišťovat, jakou moudrost (sílu) v sobě máte.
Dozvědět se víc