Nevítaný dar

Mám ve své blízkosti malou holčičku, která mě už před mnoha měsíci inspirovala k sepsání toho článku. Ten konečný impuls, který mě popohnal k akci (napsat tento článek) bylo nedávné individuální sezení s jednou ženou, která se jen tak mimochodem zeptala na svoji malou dceru. Jednalo se o podobný „problém“. Nejspíš těchto dětí kolem nás přibývá (díky Bohu) a ačkoliv je jejich příchod na Zemi neskutečným darem pro rodiče, jejich okolí a celou planetu, na tyto děti je často z pohledu společnosti nahlíženo zcela jinak. Což neskutečně ubližuje těmto dětem, které sem přišly především pomoct, a tím pádem to ubližuje i nám všem.

Jen, co jsem si řekla, že další článek bude o tomto tématu, začala jsem velmi intenzivně cítit (slyšet) děkovné volání těchto dětí, jak už těch žijících na Zemi, tak i těch, které sem mají teprve vstoupit. Od počátku, co jsem začala psát tento článek, jsem cítila ohromnou důležitost tohoto sdělení a cítím radost (úlevu) těchto dětí.

Často tyto děti, o kterých budu psát, odmala říkají věci bez obalu. Zkrátka, sdělují to, co vnímají, avšak velmi drsně, neomaleně, jakoby bez citu. Tyto děti často trpí návaly vzteku a agrese, kterou obrací buď k sobě, nebo k jiným. Tyto děti neskutečně prahnou po pozornosti, a jakmile ji má někdo jiný, všemožnými způsoby se snaží si pozornost urvat. Tyto děti často chtějí trávit čas s dospělými, poslouchat, co si povídají, být stejně hodnotným článkem v diskuzi, jakoby do toho měly co říct (skutečně mají co říct, kdyby jim dospělácké okolí v tomto dalo prostor a přeneslo se přes své omezení, že děti jsou děti). Tyto děti často mají dospělácký ústní či psaný projev. Mnohdy, dokonce je jejich projev ještě hlubší a květnatější než většiny dospělých. Vyhnat tyto děti hrát si s jinými dětmi do vedlejšího koutku na místo, aby byly v přítomnosti těchto dospělých, těmto dětem způsobuje velkou vnitřní bolest. Po každém takovém odehnání tyto děti cítí ostré bodnutí v břiše. Jak to vím? Já jsem byla takovým dítětem. Naštěstí jsem měla (a mám) rodiče, kteří nás všechny tři (jejich děti) brali často spíš jako rovnocenné parťáky. Takže jsem toto zažívala pouze ze strany širší rodiny, ve školce (kam jsem nechtěla chodit) a v jiném okolí.

Nyní v dospělosti se potkávám s těmito dětmi, a protože vím, jak jsem se já cítila, co jsem prožívala a co mi pomáhalo a usnadňovalo mi dětství a vůbec moji dosavadní cestu, chci se s vámi o to podělit a pomoci tak těmto dětem.

Tyto děti odmalinka cítí, že jsou králové a královny. Ony totiž cítí svoji energii, ještě matně tuší, kdo vlastně jsou, s jak velkou moudrostí sem přichází. Cítí svoji velkolepost (nemyšleno nadřazeně, i když to navenek často tak působí) a důležitost tu. A teď si představte, že toto dítě se narodí do rodiny, kde je to samý zákaz a příkaz a zacházení s ním jako s tím, kdo nemá názor (který by byl brán vážně). Nebo si představte, že se takové dítě narodí do rodiny, kde je úzkostlivě chráněno před vším zlem, nebo se narodí rodičům, kteří „jen“ žijí plně v konzumu a nevnímají (necítí) to široké spektrum souvislostí, jako jejich děti.

Tyto děti cítí opravdovost, kdy jste autentičtí, kdy hrajete, kdy manipulujete. Cítí sebemenší znak nelásky ve všem vašem konání, jednání a rozhodování. A jelikož většina lidí kolem nich nejedná ze své síly (pravdy), ale ze strachu (proto manipulace), tak v těchto dětech to způsobuje veliký rozpor, který mnohdy pociťují až jako fyzickou či psychickou bolest, se kterou si neumí poradit. A buď ji potlačí velice hluboko a uzavřou se do svého světa a vůči okolí budou až apatické, což přinese v budoucnu následky, se kterými si tyto děti budou muset poradit, nebo tu bolest ventilují ven přes agresivitu k sobě a okolí a přes výbuchy vzteku a plačtivost. Anebo to řeší kombinací obojího. Tyto děti často zažívají pocit, že je nikdo nemá rád. Byť je jim navenek dávána pozornost. Ony totiž cítí, že se nejedná o čistotu citu, o bezpodmínečnou lásku, kterou rodiče většinou nedokáží dát, jelikož nejsou na takové úrovni duchovního uvědomění, jelikož nejsou na takové úrovni bezpodmínečné lásky. A proto se tyto děti cítí samy a opuštěny. Láska, která je zde pokládána za lásku, ony cítí, že láskou není.

Popíšu vám ze své vlastní zkušenosti, co se odehrává uvnitř tohoto dítěte při neškodných pokynech ze strany rodičů nebo okolí v každodenním životě.

Když maminka nebo učitelka ve školce řekne tomuto dítěti: „Nelez tam, protože pak by si spadl a musel by si do nemocnice“. Ano, toto dítě slyší, aby tam nelezlo, slyší i důvod, že by mohlo spadnout a pak by třeba muselo do nemocnice. Avšak, toto dítě kromě významu těchto slov cítí i to za slovy. Toto dítě vedle toho totiž vnímá, že to, že by spadlo a muselo by do nemocnice, není skutečný důvod, proč mu jeho maminka přikazuje, aby tam nelezlo. Toto dítě cítí, že důvod je jiný. Mnohdy neví, jaký konkrétní důvod to je, avšak s jistotou ví (cítí), že mu maminka lže. Anebo cítí, jaký konkrétní strach vede maminku k tomuto příkazu, který zdůvodňuje zástupným důvodem (že by spadlo a muselo do nemocnice). Když máme strach, nikdy totiž nemáme strach o jiné, ale ve skutečnosti jen sami o sebe.

Jde o náš strach, co bychom pak bez toho člověka dělali, jaké výčitky bychom měli, atd. …

Ač tak či onak, to dítě ví, že je hodnoceno, přijímáno a „milováno“ podle toho, jak splní ten vnější požadavek. Zároveň však cítí, že je to lež, že se mu lže, že se s ním nemluví narovinu. To dítě ve své čistotě už bohužel neví, že to rodiče nedělají schválně, že si sami neuvědomují spleť těch vší lží, ve kterých žijí. A tak o to více toto dítě se pak cítí nerespektované, nectěné. Pokaždé, když tiše poslechne příkaz odůvodněný daným zástupným důvodem (lží), je to pro něj podobné, jako když zpronevěří sám sebe, to, co je a čemu věří. Nejde o to, že splní, co maminka chce, jde mu o důvod, kvůli čemu to má plnit a ten je pro něj postaven na lži. Necítilo by bolest a poslechlo by s chutí a rádo, kdyby mu rodič řekl narovinu, proč to či ono po něm chce. Ono tu faleš cítí, a když poslechne a té falši se tak podřídí, cítí bolest podobnou, jako když neplní to, co tu plnit má (protože přišlo hlásat pravdu = autenticitu každého z nás). Nebo neposlechne a pak je za nevychované a vzpurné (často s označením ADHD) nebo se sebezapřením poslechne, ale následně ten rozpor uvnitř sebe vypustí v podobě agrese. Toto jejich konání na úkor pravdy, kterou cítí, začne uvnitř těchto „velkých“ a mocných dětí budovat pocit méněcennosti, a toto své sebevědomí pak složitě ve svých následných životních situacích nabývají zpět.

I přes to jim však jejich rodiče a jejich blízké okolí může jejich misi tady (kterou si zvolily) ulehčit.

A proto, moc prosím všechny rodiče těchto dětí a jejich blízké okolí, snažte se být, co možná nejvíce opravdoví, a jednejte více ze srdce namísto strachu. A pokud už si nemůžete pomoct a budete jednat ze strachu, budete manipulovat, řekněte o tom na rovinu svým dětem. Například, že to či ono po nich chcete, protože vy sami se bojíte, že kdyby se zranily, vy sami se bojíte, co by s vámi bylo, jak byste se cítili, když by se jim něco stalo. Tyto děti jsou tak neskutečným požehnáním pro rodiny, kam se narodí. Pomáhají všem členům otevřít srdce, víc milovat, a žít opravdověji právě tím, že jim natvrdo zrcadlí jejich manipulace, falešné hry a strach.

Velice děkuji za všechny finanční příspěvky, které mi byly od některých z vás zaslány na účet, za vaše maily, reakce u článků a jiné dary. Slova jsou málo na to vyjádřit, jak moc si toho vážím.

Pokud vám články mnou psané na www.jinypristup.cz pomáhají a chtěli byste mě podpořit v tomto mém psaní pro vás všechny, můžete mi zaslat dobrovolný finanční příspěvek na číslo účtu 1462136038/3030, variabilní symbol: 123, do zprávy pro příjemce uveďte „Dar“. I ten nejmenší příspěvek je stejně hodnotný jako ten největší. Všichni jste totiž učinili stejné rozhodnutí přispět něčemu, co má podle vás smysl.

NOVĚ: VZDĚLÁVACÍ CYKLUS "JINÝ PŘÍSTUP"

 

Mohlo by vás zajímat


Osobní rozvoj
Individuální setkání

Cílem těchto individuálních sezení není to, že já vám budu ukazovat, kde máte omezení (bloky), ale to, že si sami na sezení nebo posléze přijdete na to, kde je máte. Cílem  těchto individuálních sezení není ani to, že vás budu zbavovat některých vašich bloků, cílem je ukázat vám, jak si je můžete zpracovat sami, a předat tak poznání, že všichni v sobě máte tu moc a podpořit vás, abyste ji začali využívat pro prospěch svůj a všech. Vše, co budu povídat, vychází z mé zkušenosti, a jelikož jsme všichni stejní (máme stejný cíl), má zkušenost vám může pomoci se rozpomenout a uvědomit si to vaše.
Dozvědět se víc

Kurz
Vzdělávácí cyklus „JINÝ PŘÍSTUP“

Posláním Vzdělávacího cyklu „JINÝ PŘÍSTUP“ je posloužit jako most mezi vámi a vaší vnitřní moudrostí. Nebudete se nic učit, budete se jen rozpomínat na to, co už uvnitř sebe víte, a možná i s údivem zjišťovat, jakou moudrost (sílu) v sobě máte.
Dozvědět se víc