Dvojplamen – dvě části jedné duše (pokračování)

Všichni jsme jen láska, nic jiného. Když jsme všichni láska, pak, když někomu nejsme schopni dát lásku (nesoudit ho, nekritizovat, otevřít se mu, svobodně si vymezovat hranice, dát svobodu, oddat se, pochopit ho, zřít ho, ...), pak ve skutečnosti to není o něm. Není nic špatného na vztahu, kde jsme jak v kleštích, kde se cítíme nesvobodní, nenaplnění, neradostní, znudění, bez vášně a touhy. Není nic špatně na partnerovi, se kterým v takovém vztahu jsme.

Náš vztah, přesněji to, jak daný vztah vnímáme, je jen zviditelnění toho, že někde my sami nemáme lásku, že se my sami plně nemilujeme bezpodmínečnou láskou. Samozřejmě, ten druhý si tímto vztahem (přesněji, tím, jak daný vztah vnímá) také zpracovává a zviditelňuje svoji nelásku k sobě samému.

Do života nám přichází lidé, aby nás otevřeli větší lásce (byť se to děje nevědomě a neuvědomují si to). A provádí to různými způsoby. Například tak, že nám dají pocítit jakousi všednost, nudu, obyčejnost, nevášeň, aby nám dali pocítit, že to nechceme, že takový život nechceme. To je však počáteční odpor, naše odmítání odpovědnosti za to, že to tak cítíme (naše odmítání nás samých). Pokud z dané situace (vztahu) neutečeme (což děláme často), postupně přestaneme odmítat, začneme přijímat odpovědnost za to, jak se cítíme, začneme více hledat u sebe to, co nám chybí vně, a tím se otevřeme větší lásce. Tito naši partneři přišli, aby nás otevřeli tvořivosti ve všech aspektech života – lásce.

Avšak, lidé nám mohou pomoci otevřít se větší lásce i tak, že přijdou a my najednou tu vášeň, otevřenost, spontánnost, hravost, lehkost na krátko ucítíme. Ovšem jen proto, abychom si uvědomili, že byť tu sílu běžně neprojevujeme, my ji uvnitř sebe máme. Většinou tyto vášně jsou nekontrolovatelné, což je jen další důkaz toho, že se jedná o druhý extrém, rovněž o nadvládu ega. I zde tento opačný extrém přejde dříve či později v bolest, která nás nutí buď utéct (což děláme často) anebo konečně se podívat dovnitř sebe a dát lásku do těch míst, kde se ji uvnitř nás nedostává.

Oba dva zmínění lidé, byť zcela odlišně, nám ve vztahu s námi zprostředkovali nás samé. To vše proto, abychom si uvědomili a přijali, že ta nuda, nevášeň, nenaplnění nebo naopak naprosto ničivá vášeň jsme my, že toto je naše vnímání sebe samého, toto je náš vztah k sobě samému.

Oba případy jsou pomoc, byť každý z jednoho extrému. Aby člověk mohl rozpoznat to, když žije (je spontánní, hraje si, září, cítí se veliký, kterým je), musí zažít druhý extrém  - naprostou všednost, nevášeň. Aby člověk mohl rozpoznat svobodu, potřebuje zažít uvěznění (nadneseně). Člověk směřuje ve všem do svého středu, do místa, kde se již nenechá obelstít egem o romantické představě lásky, kdy druhý bude odpovídat plně tomu, co potřebuje, avšak ani se nenechá pohltit rozbouřenou vášní a touhou po tom druhém. Obojí je závislost, závislost na „lásce“.

Opravdová láska není závislost. Je podporující, vyživující, svobodná, povznášející. Je to slovy nevyjádřitelný respekt a úcta k tomu druhému, je to zření jeho (vidění toho druhého kým skutečně je navzdory projevům jeho ega). Je to naprostá oddanost. Je to cit, který nedusí, nekritizuje, nedívá se na druhého z pohledu jeho „chyb“ (toho, co se nám na druhém nelíbí), ale z pohledu jeho duše. Z pohledu toho velkého, co je.

Pokud člověk byť nakrátko tento cit pocítí, navždy ho to změní. Uvnitř něho se začne přeskládávat pojetí lásky (pojetí jeho samotného), a to změní zcela jeho nazírání na jeho život. Transformuje mu to pomalu jeho představu o lásce, jeho iluzi, kterou vstřebal od rodičů, od společnosti. A to je ohromný převrat v životě jeho, jeho blízkých a celé společnosti. A právě k tomuto byť krátkému prožitku skutečné bezpodmínečné lásky slouží nám všem fyzické setkání s druhou polovinou sebe sama. Často jsme však schopni výjimečnost tohoto spojení (kousek z té bezpodmínečné lásky) cítit až v poslední inkarnaci (nebo v jedné z posledních), jelikož naše ego již naše pojetí lásky tolik neovládá a my máme více otevřené srdce a umíme více již přijímat vše, jak je, cítit lidi kolem sebe v jejich skutečné síle namísto toho, co žijí, a tak i cítit tuto lásku proudící mezi vámi a druhou polovinou vás při setkání.

Byť tato již z velké části vědomá setkání při jedné z posledních inkarnací se dějí ve fázi, kdy už oba mají vysokou úroveň duchovního uvědomění, ani tato setkání se nevyhnou zrcadlení dávných často společných dosud neodpuštěných bolestí. Proto je častým jevem, že oba nebo jeden z nich upadne do pasti ega a bude prožívat zničující touhu po tom druhém. Ta touha má podle mě pramálo co společného s láskou, která mezi těmito dvěma částmi panuje. Je to jen projekce závislosti, jež vznikla v nějakém společném minulém příběhu (nebo více společných příbězích), který byl naplněn nedosažitelností, výčitkami, pocity viny, ublížení, zradou… A kdo nás může zranit víc, než my sami sebe, než naše druhá část …

Nikdo nám lásku nemůže dát. Neexistuje na světě jediný člověk (a to ani do těla inkarnovaná naše druhá část), který nám ve skutečnosti lásku dává. Nedává nám ji náš partner, ani druhá část nás samých, ale my si ji sami sobě dáváme prostřednictvím jeho. Proto se neustále opakují stejné karmické scénáře (a to i ty s druhou části sebe sama). Vztah začne, je nám krásně, pak začneme vidět mouchy na tom druhém a začne to skřípat. Nebo cítíme nekontrolovatelnou touhu být s tím druhým. Je to však jen zviditelnění toho, kde jsme slabí. Jedná se o zhmotnění neodpuštěných částí nás samých, které odmítáme přijmout. Jak těmi vztahy jdeme a ukončujeme a začínáme, abychom si prožili podobné, něco z toho (z těch bloků) se nám podaří si zpracovat - ať už si to uvědomujeme nebo ne. A pak může do našeho života přijít někdo jiný, který už bude odpovídat vyšší úrovni lásky, kterou k sobě chováme po zpracování daných bloků. Avšak, i tento přijde, aby nám ukázal další bloky (nebo některé z nich), které nám ještě zbyly - bolest, kterou jsme kdysi dávno sobě nebo jinému neodpustili. Nemusí to však být nutně někdo jiný, může to být současný partner, který nás však již bude vnímat v té vyšší úrovni lásky, kterou jsme uvnitř sebe dosáhli. Pokud tomu tak je, a vztah zůstává, pak se tento vztah transformoval, prohloubil a oba partneři intenzivněji pociťují, jak jejich spojení je již na zcela jiné úrovni zdaleka přesahující fyzické projevy lásky mezi mužem a ženou. Není to však konečná. My všichni se budeme i nadále vyvíjet, otevírat svá srdce, a tak i naše vztahy budou procházet nekonečnou řadou transformací nebo skončí. Jak to bude, bude záležet na svobodné vůli každého z nás.

Ve vztazích se nám zrcadlí úroveň naší lásky k sobě. A tedy, pokud toužíme být s někým, nebo s někým jiným než jsme, pokud toužíme po tom, aby nás někdo miloval, dokazoval nám svoji lásku k nám, nebo my jeho lásku k nám toužili cítit, podle mě to znamená, že lásku nemáme ještě dostatečně sami u sebe. Nic není vně, vše je uvnitř.

A tady je ten paradox. Bezbřehou lásku, po které všichni tolik toužíme, dostaneme ve skutečnosti až ve chvíli, kdy my sami k sobě budeme chovat takový cit. A pokud budeme k sobě chovat cit bezpodmínečné lásky (bezpodmínečného přijetí), nebudeme potřebovat (nebudeme závislí) na lásce od někoho jiného. Tedy, tu bezpodmínečnou lásku, po které tak všichni toužíme, dostaneme od jiného až ve chvíli, kdy ji nebudeme potřebovat od jiného. Nebudeme ji potřebovat, jelikož ji budeme chovat k sobě samým, my si ji budeme plně dávat. Protože my budeme plni lásky, budeme lásku dávat všude kolem bez potřeby jejího vyrovnání. Bude nám činit radost samotné dávání lásky. A v této úrovni vnímání lásky dochází k plnému propojení s naším dvojplamenem, naší druhou částí. Nemusí spolu nutně žít v partnerském vztahu, mohou být nerozlučnými přáteli. Avšak zcela jistě právě v tento čas, kdy oba dojdou k bezpodmínečnému přijetí a naplnění sebe sama, tento vztah dvou částí jedné duše začne plnit naplno svoje poslání, ať už každý samostatně nebo společně (podle toho, co si spolu ujednali).

Vše okolo nám jen zrcadlí nás samé. Proto po čase, jak odpadne zamilovanost - což je nezbytná síla, abychom se zavázali k dané zkoušce - postavili čelem výzvě (obrazně), ve vztahu najednou začnou být "problémy" a "nedorozumění". To totiž podle mě začíná zrcadlení. Vylízají naše vlastní stíny, nepříjemné emoce zviditelňují strach, který v daných situacích prožíváme. To abychom uviděli a tentokrát ho neodložili na jindy, nebo od něj neutekli, ale zpracovali ho.

Rovnováha je jeden z duchovních zákonů - stejné přitahuje stejné. Vztahy nás nutí jít ještě hlouběji dovnitř sebe. To je jejich jediný skutečný účel. Pokud v některých vašich vztazích začínáte vnímat atributy podobné vztahu dvojplamenů - pocit "návratu domů", pocit, jako byste tu doteď byli sami, pocit, že se znáte tak, jak nikdo, že víte o všem a přeci nevíte o ničem ze života toho druhého, ohromné otevření srdeční čakry a cítění proudění intenzivního tepla z ní, blaženost po celém těle jen z pouhé fyzické přítomnosti dané osoby, nemusí se nutně ještě jednat o vaši druhou část. Ale může to znamenat, že jste již blízko. Vztahy, a o to více ty nejbližší, nám totiž dávají takovou lásku, jakou my jsme schopni si dát sami sobě.

A pokud to už s někým takto zažíváte, nebo jste jen krátce zažili, je to krásné, buďte za to vděční, avšak neupínejte se na to. Žádný vztah vás nezachrání, pouze cesta uvnitř sebe. I kdybyste skutečně potkali vaši druhou část sebe sama (což se jistě během série životů na Zemi stane) a vy to poznali (byla to jedna z posledních inkarnací), neznamená to nutně fyzické žití spolu, nikoliv nutně energii milenců. Účel vašich setkání je na vlastní kůži prožít bezpodmínečnou lásku – to je ten pocit návratu domů. Pokud se skutečně setkáte v daném posledním životě s vaší druhou částí, pak tato láska neničí vaše současné vztahy a rodiny (pokud důvodem není jiná příčina). Tato láska „jen“ je. Je „jen“ vzájemně mezi vámi bezpodmínečně dávána. A pokud má tyto tendence ničit, nejspíš je to jen silný projev vaší vzájemné karmy a nejedná se o poslední život, ve kterém se setkáváte = společně odcházíte.

Často není nutné (a někdy ani žádoucí) být se svojí druhou částí v partnerství, a to ani v poslední inkarnaci. Tato láska mezi vámi a vaší druhou částí v poslední inkarnaci má povahu lásky Boha – myšleno nikoliv v náboženském významu (lásky Zdroje, Toho, nebo jakkoliv Tomu říkáte). Tato láska povznáší tak jak nic, pomocí ní neskutečně sílíte (i slábnete – to když se zviditelňují vaše bolesti, které je potřeba zpracovat), pomocí ní se zviditelní vaše poslání tu a urychlí vaše rozpomínání. Po setkání s druhou částí sebe sama se zintenzivní vaše odhodlání plně se oddat své službě lidstvu, pro kterou jste tu vy (kteří tu potkáváte naposled druhou část sebe sama) byli s vaším souhlasem povoláni. Plné oddání se své misi (lásce = Bohu) a s tím spojená naprostá ztráta identity, to je skutečný účel vašeho setkání. Po celou dobu tohoto možná dramatického vývoje, který započal nebo se zintenzivnil daným setkáním, vězte, že budete tím druhým chráněni, vyživováni jeho neutuchajícím respektem a úctou k vám (bezpodmínečnou láskou). Setkání s vaší druhou částí sebe sama v poslední inkarnaci (kdy skutečná vazba (láska) mezi vámi je již bez chtíčů nebo postupně oproštěna od chtíčů, a může se tak projevit v plné síle) představuje most mezi dualitou a jednotou. Cítíte nebe, tak blízko…

Již několikátý článek v řadě na téma lásky. Nejspíš je to téma, které cloumá nejen se mnou, ale se spoustou z vás, když mě to nutí poněkolikáté o tom psát… Je trochu delší, ale nešel zkrátit :-)

Jak by řekla mi velmi drahá bytost, která mě inspirovala k sepsání těchto posledních článků …

... Krásné a silné dny ...

S láskou Peťa

Velice děkuji za všechny finanční příspěvky, které mi byly od některých z vás zaslány na účet, za vaše maily, reakce u článků a jiné dary. Slova jsou málo na to vyjádřit, jak moc si toho vážím.

Pokud vám články mnou psané na www.jinypristup.cz pomáhají a chtěli byste mě podpořit v tomto mém psaní pro vás všechny, můžete mi zaslat dobrovolný finanční příspěvek na číslo účtu 1462136038/3030, variabilní symbol: 123, do zprávy pro příjemce uveďte „Dar“. I ten nejmenší příspěvek je stejně hodnotný jako ten největší. Všichni jste totiž učinili stejné rozhodnutí přispět něčemu, co má podle vás smysl.

NOVĚ PORADNA přes email, více zde.

 

Mohlo by vás zajímat


Osobní rozvoj
Individuální setkání

Cílem těchto individuálních sezení není to, že já vám budu ukazovat, kde máte omezení (bloky), ale to, že si sami na sezení nebo posléze přijdete na to, kde je máte. Cílem  těchto individuálních sezení není ani to, že vás budu zbavovat některých vašich bloků, cílem je ukázat vám, jak si je můžete zpracovat sami, a předat tak poznání, že všichni v sobě máte tu moc a podpořit vás, abyste ji začali využívat pro prospěch svůj a všech. Vše, co budu povídat, vychází z mé zkušenosti, a jelikož jsme všichni stejní (máme stejný cíl), má zkušenost vám může pomoci se rozpomenout a uvědomit si to vaše.
Dozvědět se víc

Kurz
Vzdělávácí cyklus „JINÝ PŘÍSTUP“

Posláním Vzdělávacího cyklu „JINÝ PŘÍSTUP“ je posloužit jako most mezi vámi a vaší vnitřní moudrostí. Nebudete se nic učit, budete se jen rozpomínat na to, co už uvnitř sebe víte, a možná i s údivem zjišťovat, jakou moudrost (sílu) v sobě máte.
Dozvědět se víc