Pozemská a duchovní závislost

Všichni máme jak nižší, tak i vyšší vědomí. Nižší je založeno na faktu, že jsme ve fyzických tělech, které mají nějaké potřeby. Vyšší je založeno na vědomí, že jsme duše, energie lásky.

Cestou k sobě jdeme jakoby z úrovně do úrovně, kdy každá následující je jakoby vyšší, hlubší, pravdivější. Ona je pravdivější i ta pod ní, avšak jakmile se dotkneme té vyšší, dojde nám, že to pro nás již pravda tak úplně není, že je to ještě jinak, že je to ještě podrobnější, ještě hlubší, ještě širší.

Do další úrovně se dostaneme, až obsáhneme tu, ve které právě jsme. A to se stane až ve chvíli, kdy v té úrovni jsme ve svém středu, ve své síle. Ve své síle v dané úrovni budeme, až projdeme zkušeností extrému v nižším vědomí (konzum) a extrému ve vyšším vědomí dané úrovně (duchovní fanatik, moralista, pedant). Ve středu každé úrovně jsme ve chvíli, kdy dokážeme propojit nižší a vyšší úroveň, tedy přijmout, že máme nižší potřeby i vyšší, avšak ani jedna nás neovládá, ale my jsme ti, kteří je užívají a řídí.

Když jsme v nižším extrému, jsme ovládáni, závislí na konzumu (přejídáme se, střídáme partnery, opíjíme se, kupujeme zbytečnosti, ženeme se za tituly s vidinou, že titul nás uspokojí, budujeme kariéru, abychom byli úžasní a k něčemu, chodíme do práce, která nás nebaví, abychom měli „jistotu“), když jsme ve vyšším extrému (jsme mravokárci, všechny poučujeme, jak by to mělo být, jak by se mělo žít, co by se mělo jíst…a tlačíme je). U každého z nás se daný nižší a vyšší extrém bude realizovat v něčem jiném. Avšak, všichni v každé úrovni svého vývoje projdeme nižším extrémem a následně vyšším extrémem a budeme jej tak po určitou dobu žít. Proč?

Abychom nabrali zkušenost ze svých „chyb“ žití v nižším extrému a následně ve vyšším extrému a v důsledku toho se v dané úrovni dostali do svého středu, do harmonie, a nebyli tak závislí ani na vnímání sebe jen jako těla ani na vnímání sebe jen jako duše. Jsme tu na Zemi proto, abychom to propojili. My nemáme být závislí ani na pozemském životě ani na duchovním. Naopak, máme nižší i vyšší vědomí přijmout jako své neoddělitelné části, které k nám patří a propojit je. Tedy užívat obě tyto naše složky pro rozkvět jak našeho nižšího vědomí (těla), tak i pro rozkvět našeho vyššího vědomí (intuice, vnímání, slyšení a vidění …)

A tak je rozdíl, když ve stavu vnitřního klidu si dáme čokoládu, když máme chuť, abychom si užili tu chuť a dopřáli si, anebo když čokoláda je to první, po čem chytáme ve vypjatých situacích, nebo při každé odpolední kávě.  

Stejně tak je rozdíl, když nebudu chtít jíst maso a budu lidi kolem sebe tlačit k tomu, aby taky nejedli maso a působit až pedantsky, nebo když na návštěvě u rodiny si k obědu uvařím svoje jídlo ze surovin, které si třeba i donesu, nebo si z připraveného jídla vezmu jen to, co mně vyhovuje. Můžeme se setkat s dotazem, proč nejíme to či ono, nebo rýpavou poznámkou, nebo nelibostí hostitelů, avšak my máme volbu, jak odpovíme, jestli ze srdce nebo ze strachu. Odpověď ze srdce je klidná, avšak upřímná a opřená o vědomí, že dotyčný má právo se na to zeptat, být i dotčený. Avšak, stejně tak my máme právo zůstat klidní, upřímní a věrni sobě a chápající. Být chápající (soucitný) však neznamená, že se podvolíme a i přes náš vnitřní nesoulad sníme dané jídlo. Znamená to být si vědom toho, že ten druhý teď potřebuje jíst takto, že si potřebuje rýpnout, nebo nás poučit, co by se mělo a nemělo, avšak být si zároveň vědom toho, že to je jen jeho vnímání, jeho projekce, která s námi nesouvisí.

Na toto téma jsem si vzpomněla nedávno. Já totiž poslední roky byla v režimu extrému ve vyšším vědomí v dané úrovni svého vývoje. Přicházelo ke mně (a stále přichází) tolik souvislostí, poznání. Nejde slovy vůbec vyjádřit, jak krásné to je. Tak moc jsem za to vděčná. Avšak já začala vidět ty bloky na sobě a v lidech kolem sebe. A já tolik toužila jim to vše povědět, ukázat jim ten „správný“ směr. U blízkých to bylo nejintenzivnější. Jak jsem k někomu měla bližší vazbu, nemohla jsem si pomoct a když jsem viděla, že něco dělá „špatně“, vědoma si důsledků, jsem tlačila a nutila ke změně. Nedokázala jsem respektovat, že ten dotyčný (byť mi velmi blízký) potřebuje udělat to „špatné“, protože potřebuje ten nepříjemný důsledek, jako svoji učební lekci, aby k tomu poznání (a třeba zcela jinému) sám došel. Byla jsem v egu. Což jsme vždy, když jsme v extrému nižšího a vyššího vědomí. A je to tak v pořádku, protože je to nezbytné k tomu, bychom v dané úrovni sebe došli do svého středu.

Minulý rok mně došlo, že je se mnou něco jinak. Rodičům a jiným blízkým nevnucuji svůj způsob stravování, životního stylu, ani je nemoralizuji, když jsem přítomna jejich emočnímu vypětí nebo výbuchu. Místo toho si u rodičů vařím své jídlo, které nabídku nebo dám ochutnat, pokud chtějí. Když jsem přítomna hádce blízkých nebo výbuchu partnera jsem často jen tiše v sobě (ne vždy se to daří:-)). Být tiše v sobě znamená, že vnímám toho dotyčného z pohledu jeho duše, a vnímám, že toto je jen jeden z projevů toho, co si tu přišel uzdravit a respektuji, že teď právě potřebuje křičet, bouchnout do stolu nebo něco vyčítat. Na místo, abych moralizovala, napomínala a poukazovala na to, že by to neměli dělat, těším se z toho, že je to teď právě tak, jak to potřebují mít. Nehodnotím ani nesoudím a udržuji vědomí, že ten člověk je krásný.

Když jsem si uvědomila tento můj posun, došel mi zároveň ten důvod, proč jsem tak před tím potřebovala tlačit, nutit a moralizovat. Měla jsem strach. Ne však o blízké. Vždycky všechno děláme jen pro sebe. Měla jsem strach o to, co se mnou bude, když jim se nepovede dobře. Měla jsem strach o to, jak mě by to ovlivnilo a změnilo můj život, kdyby nastoupily důsledky jejich „špatných“ voleb.

Po této mé změně přístupu k „nedokonalostem“ mých blízkých se stal zázrak. Najednou mi volá mamka a ptá se na to, jak se vaří ta pohanka. Najednou táta medituje a víc si užívá. Najednou vidím, jak si mamka vaří místo kafe nápoj z čekanky. Najednou zjistím, že spolu o víkendu zkoušeli v bytě tancovat tango a valc.

Chápete to, jakou moc máme a jak pomáháme právě a jedině tím, že my jsme co nejvíce u sebe? 

Velice děkuji za všechny finanční příspěvky, které mi byly od některých z vás zaslány na účet, za vaše maily, reakce u článků a jiné dary. Slova jsou málo na to vyjádřit, jak moc si toho vážím.

Pokud vám články mnou psané na www.jinypristup.cz pomáhají a chtěli byste mě podpořit v tomto mém psaní pro vás všechny, můžete mi zaslat dobrovolný finanční příspěvek na číslo účtu 1462136038/3030, variabilní symbol: 123, do zprávy pro příjemce uveďte „Dar“. I ten nejmenší příspěvek je stejně hodnotný jako ten největší. Všichni jste totiž učinili stejné rozhodnutí přispět něčemu, co má podle vás smysl.

Možnost zakoupit moji první knihu zde.

Mohlo by vás zajímat


Osobní rozvoj
Individuální setkání

Cílem těchto individuálních sezení není to, že já vám budu ukazovat, kde máte omezení (bloky), ale to, že si sami na sezení nebo posléze přijdete na to, kde je máte. Cílem  těchto individuálních sezení není ani to, že vás budu zbavovat některých vašich bloků, cílem je ukázat vám, jak si je můžete zpracovat sami, a předat tak poznání, že všichni v sobě máte tu moc a podpořit vás, abyste ji začali využívat pro prospěch svůj a všech. Vše, co budu povídat, vychází z mé zkušenosti, a jelikož jsme všichni stejní (máme stejný cíl), má zkušenost vám může pomoci se rozpomenout a uvědomit si to vaše.
Dozvědět se víc

Kurz
Vzdělávácí cyklus „JINÝ PŘÍSTUP“

Posláním Vzdělávacího cyklu „JINÝ PŘÍSTUP“ je posloužit jako most mezi vámi a vaší vnitřní moudrostí. Nebudete se nic učit, budete se jen rozpomínat na to, co už uvnitř sebe víte, a možná i s údivem zjišťovat, jakou moudrost (sílu) v sobě máte.
Dozvědět se víc