To, co vidíme u druhých, s tím máme zkušenost

V předchozím článku jsem psala o tom, že neodpustíme-li v dětství svým rodičům a jiným lidem ve svém blízkém okolí, často my sami se v dospívání a v dospělosti stáváme aktéry daného jednání. To jednání nemusí být nutně stejné nebo podobné a na první pohled patrné, ale bude mít stejné prvky. Stejně tak, dané „chyby“ svých rodičů nemusíme aplikovat na svých dětech (nebo nejen na nich), ale i na svých partnerech a jiných lidech v okolí. Nebo, dřívější chování svých rodičů můžeme sami později aplikovat přímo na svých rodičích, ke kterým se budeme chovat podobně jako oni k nám.

Na svých dětech „omyly“ našich rodičů však nebudeme aplikovat jedině tehdy, pokud je odpustíme před tím, než nám do života naše děti přijdou. Takovým trenažérem, pokud je neodpustíme v dospívání, může být například náš partner, sourozenec nebo jiný blízký. A pokud se nám děti narodí dříve, než blok zpracujeme, je to stejně tak v pořádku, jako když se narodí až poté.

Děti ví, kdy se mají narodit, komu a za jakých podmínek. Důvodem jejich příchodu na svět právě daným rodičům jsou právě konkrétní bloky (neodpuštěná zranění), která rodiče v době jejich narození mají. Nejenže jsou to ta samá zranění toho budoucího dítěte (nebo zrcadlově stejná), ale často jsou to zranění vzniklá ve stejný okamžik za přítomnosti jeho a alespoň jednoho z rodičů. Děti si jdou často s námi něco nedořešeného dořešit. To je důvod jejich narození právě nám.

Uvedu příklad. V jednom z předešlých životů jsme zažili velmi bolestivý zážitek, kdy jsme přišli v jeden krátký okamžik o všechny členy své rodiny a zůstali jsme úplně sami. Cítili jsme možná zoufalství, nespravedlnost, lítost a beznaděj.  A v daném životě se nám nepodařilo odpustit tu ohromnou bolest, kterou jsme museli prožít. 

A proto jsme se narodili do tohoto života (a možná i do předchozích) mimo jiné z důvodu, abychom se tohoto bloku zbavili a zase o kousek se osvobodili. A právě možná proto se narodíme rodičům, kdy jeden z nich nebo oba jsou na nás fixovaní nebo se nás snaží držet pod svoji kontrolou. Obojí pramení ze strachu nad případnou ztrátou (fyzickou i emoční) blízkého člověka. To, aby nám bylo na vědomé úrovni zprostředkováno (mimo jiné), co my sami máme uvnitř, aby nám došlo, že my sami jsme fixovaní, byť se to zatím neprojevuje vně. Mohla to být bolest, kterou jsme dříve v jiných vazbách zažili spolu s rodiči ve stejném příběhu. Mohla to být však bolestivá zkušenost každého samostatně.

Pokud se nám jako dětem podaří jednat a rozhodovat se na základě toho, co my cítíme, a nikoliv na základě toho, co by se líbilo danému rodiči či rodičům, vymaníme se v dětství z těchto pout manipulace, rozboříme tím svůj blok. Jelikož tím, že jsme nepodlehli danému strachu rodiče (který máme i my sami), nepodlehli jsme vlastně ani svému strachu. Ovšem pozor, je tu ještě jedna nutnost, která musí být splněna současně. Je zapotřebí, aby odmítnutí přistoupit na rodičovu manipulaci (byť často nevědomou) bylo učiněno s láskou. Tedy, bez jakékoliv vnitřní či vnější sebemenší agrese (bez posuzování rodiče) a s klidem a mírem uvnitř sebe. Jedině tak dojde k přijetí daného strachu, dané třeba i hodně dávné bolesti.

Pokud se nám to v dětství nepodaří odpustit (což je v dětství velice obtížné), bude se to v dospívání projevovat různě. Můžeme rodičům vzdorovat a záměrně se stavět do světla, kde nás nechtějí mít, jen abychom jim demonstrovali, že my rozhodně pod jejich kontrolu nespadneme. Může se to neodpuštění projevovat i tak, že podlehneme manipulaci rodiče a budeme mu plnit jeho přání, veškeré pokyny a instrukce (budeme chtít být pod jeho kontrolou). Obojí projevy jsou o jediném, neodpustili jsme, že nás ztráta všech blízkých (nebo jiný příběh založený na výčitkách a ztrátě) kdysi hodně bolela. V prvním případě sice ZDÁNLIVĚ nepodléháme strachu rodičů, avšak nemáme k jejich chování pochopení, což se projevuje naschvály v jednání. Tedy, rovněž podléháme strachu pramenícího z dané bolesti. V druhém případě sice máme ZDÁNLIVĚ pochopení pro chování rodičů, avšak podléháme jejich manipulaci (podléháme jejich a svému strachu). A tedy, náš soucit k rodičům je falešný (opět manipulace), jelikož tak jednáme ze svého strachu.

Pokud se nám nepodaří ani v dospívání odpustit, pak v dospělosti nám fixaci našich rodičů (a tedy i naši fixaci) budou zrcadlit naše vztahy (partnerské, pracovní). Je velmi pravděpodobné, že naši partneři budou mít podobnou dosud neodpuštěnou bolestivou zkušenost. A je i možné, že tuto zkušenost budeme mít odžitou v jednom stejném příběhu spolu.

Pokud si partner vaší fixace na rodiče nebo fixace vašich rodičů na vás všimne, sám se s ní potýkal, má s ní zkušenost a proto ji pozná. Pokud ho bude dráždit, emočně rozrušovat, pak ji sám nemá dosud zpracovanou u sebe. Pokud si ji však všimne, bez jakéhokoliv nátlaku vám ji sdělí a bude k situacím, kde bude fixace vyvstávat, přistupovat s pochopením, pak váš partner už danou fixaci zpracoval (nebo alespoň z části). Přistupovat k fixaci s pochopením však neznamená s ní souhlasit, podporovat ji, nemluvit o ni a nechat se jí byť zprostředkovaně ovlivňovat. Znamená to ji pojmenovat, sdělit a snažit se sobě, partnerovi a jiným aktérům ulehčit proces tohoto léčení. Třeba jen tichem, když druhý právě velmi emotivně projevuje jeho strach (jeho fixaci), avšak nikoliv podporou ve fixaci. Ústupky, kterými nepřímo podporujeme fixaci, nejsou soucit, ale jednání opět ze strachu. Osvobození jednoho aktéra z bloku pomáhá osvobodit ostatní tím blokem rovněž zatížené.

A pokud se chce narodit dítě, které potřebuje zpracovat právě třeba tu fixaci (strach ze ztráty všech blízkých nebo někoho milovaného), pak se narodí rodičům, kteří daný blok mají a to v době, kdy jej ještě mají. Pokud však dítě, které se potřebuje narodit daným rodičům, danou fixaci (nebo jakýkoliv jiný blok) nepotřebuje uzdravit a jeho získání by tak jen zbytečně zkomplikovalo jeho cestu, počká si, až daní rodiče (nebo rodič) si daný blok uzdraví a pak teprve přijde. Mezitím (je-li dáno) své budoucí rodiče vede, a tímto způsobem jim pomáhá zpracovat potřebné.

Vnímáte, jak je vše v našich životech propletené, a jak jsou všechny „bolestivé“ situace iluzorní?

Velice děkuji za všechny finanční příspěvky, které mi byly od některých z vás zaslány na účet, za vaše maily, reakce u článků a jiné dary. Slova jsou málo na to vyjádřit, jak moc si toho vážím.

Pokud vám články mnou psané na www.jinypristup.cz pomáhají a chtěli byste mě podpořit v tomto mém psaní pro vás všechny, můžete mi zaslat dobrovolný finanční příspěvek na číslo účtu 1462136038/3030, variabilní symbol: 123, do zprávy pro příjemce uveďte „Dar“. I ten nejmenší příspěvek je stejně hodnotný jako ten největší. Všichni jste totiž učinili stejné rozhodnutí přispět něčemu, co má podle vás smysl.

Možnost zakoupit moji první knihu zde.

Mohlo by vás zajímat


Osobní rozvoj
Individuální setkání

Cílem těchto individuálních sezení není to, že já vám budu ukazovat, kde máte omezení (bloky), ale to, že si sami na sezení nebo posléze přijdete na to, kde je máte. Cílem  těchto individuálních sezení není ani to, že vás budu zbavovat některých vašich bloků, cílem je ukázat vám, jak si je můžete zpracovat sami, a předat tak poznání, že všichni v sobě máte tu moc a podpořit vás, abyste ji začali využívat pro prospěch svůj a všech. Vše, co budu povídat, vychází z mé zkušenosti, a jelikož jsme všichni stejní (máme stejný cíl), má zkušenost vám může pomoci se rozpomenout a uvědomit si to vaše.
Dozvědět se víc

Kurz
Vzdělávácí cyklus „JINÝ PŘÍSTUP“

Posláním Vzdělávacího cyklu „JINÝ PŘÍSTUP“ je posloužit jako most mezi vámi a vaší vnitřní moudrostí. Nebudete se nic učit, budete se jen rozpomínat na to, co už uvnitř sebe víte, a možná i s údivem zjišťovat, jakou moudrost (sílu) v sobě máte.
Dozvědět se víc