Miminka svým rodičům

Nedávno se mi do ruky dostal jeden článek, ve kterém se zdůvodňuje, proč by měli rodiče a předně maminky individuálně přistupovat k potřebám svých dětí, neporovnávat je s jejich sourozenci či jinými dětmi v okolí. Pozornost byla v článku soustředěna zejména na otázku, zda nechávat plačící děti v postýlkách s tím, že je čas jít spát a že se musí nechat „vyřvat“ a pak je to přejde a zvyknou si samy usínat anebo nikoliv.

Mě tento článek velice inspiroval a zároveň připomněl téma, o které jsem chtěla před nedávnem napsat poté, co ve svém blízkém okolí vidím oba přístupy a předně soustavnou při mezi jejich vyznavači.

Sama děti ještě nemám. Mnozí tak možná podotknete, co o tom vím, a čtení tohoto článku tímto ukončíte. Pro ty, kteří ve čtení budou pokračovat, jsem vedena napsat toto.

Čekáme dítě a mysl mnohých z nás si pomyslí (a my si tak myslíme), že teď jsme kompletní, že dítě nám chybělo ke štěstí. Možná nám i těhotenství pomůže sebe ubezpečit, že životem pokračujeme, tak jak se má a možná se tak budeme cítit více normální, více k něčemu a více v bezpečí. Pak jsou mezi námi tací, kteří těhotenství berou jako jedno z dalších požehnání a jako jednu z dalších krásných situací, která mohla, avšak ne nutně musela nastat proto, aby byli úplní a šťastní.

Pak se dítě narodí a my vnímáme, že teď tu máme něco malého, co je naše, je z nás a o co my se máme a i chceme s láskou starat. Díváme se na své miminko, pozorujeme ho a vidíme jen naše malé (a samozřejmě nejroztomilejší a nejúžasnější) miminko. Chci tím říct, že naše miminko vnímáme jako miminko. Pak jsou však mezi námi tací, kteří nevnímají v miminku miminko, ale mnohdy velice starou a vyzrálou bytost (duši), kterou velice dlouho a často i velice dobře znají. Jejich radost z narození miminka pak má zcela jiný rozměr. Při pohledu na jejich dítě, nevidí dítě, ale to za ním. Nevnímají to miminko jako dítě ale jako toho, s kým se tak toužili tady ještě někdy potkat. Není to již jen o pocitu, že tu zanecháme něco ze sebe samých (což je krásný pocit) nebo o pocitu, že teď konečně máme něco, co je naše nebo náš výtvor (což je majetnictví), ale o nádherném prožitku znovu setkání. Narození dítěte je tak vlastně znovu setkání po mnohdy velice dlouhé době. Je to podobné jako když se po mnoha letech potkáte s někým hodně blízkým.

Rodiče (a hlavně maminky), pokud jsou schopny očekávání a příchod jejich dítěte vnímat z této hlubší a širší roviny, jsou požehnány ohromným bohatstvím. Ten ohromný rozměr tohoto požehnání nejsem schopna vůbec slovy popsat. Toto uvědomění je totiž zcela přirozeně přiměje mnohem intenzivněji a hlavně v mnohem větší přítomnosti si užívat čas s touto bytostí. Celý průběh jejich opětovného setkání, které může trvat chvíli, anebo několik desetiletí (nikdo z nás neví, jak dlouho tu bude mít čest být) pak bude ve zcela jiné energii (bez ohledu na situace, které je společně potkají). Budou si totiž schopni v průběhu všedních dní mnohem častěji uvědomovat to požehnání, ten dar, kterým byli obdarováni, když se jim podařilo se znovu setkat a být si po určitý čas na blízku. Především si budou uvědomovat, že to setkání stále trvá a jaký je to dar že si to uvědomují, jelikož jim to umožňuje ten zbylý čas využít maximálně, jak jen mohou.

Tak jak nic se tu na Zemi neděje nahodile a vše má svůj hlubší řád, tak není ani náhoda, že se vám narodilo dané miminko. Přesněji, že určitá duše vstoupila (nebo vstoupí) do vašeho života jako dcera nebo syn. Vlastně, narození dítěte je to samé, jako když vám do života přijde nový člověk, ať už jako přítel, nový šéf, nová kolegyně v práci, nový partner. Stejně tak jako ti všichni ostatní, i vaše dítě vás bude učit, bude vám zrcadlit vaše stíny a budete se spolu (ostatně tak jako s jinými lidmi okolo sebe) snažit vyléčit (často nevědomě) vaše dávná často vzájemná zranění.

Ovšem, není ani náhoda, že daná duše je vašim dítětem a nikoliv partnerem, kamarádem nebo kolegou v práci. Kde jinde má duše větší jistotu, že se jí dostane od vás lásky, než jako vaše dítě? V jaké jiné vazbě by vám tato duše mohla pomoci odpustit sobě nebo jí něco často hodně bolestivého z dávné minulosti, co se symbolicky odehraje i v tomto životě (aby mohlo dojít k odpuštění a uzdravení), než v tak úzké vazbě jako dítě a rodič? V jaké jiné vazbě má duše šanci dostat od vás tolik potřebnou podporu, která jí třeba kdysi dávno od vás chyběla, než jako vaše dítě? Nebo, jakou hezčí odměnu můžete dostat, než že duše, se kterou jste kdysi nemohli být z různých důvodů spolu, ať už jako partneři, jako rodič a dítě, nebo jako sourozenci, vám nyní přijde do života jako vaše dítě?

Malé děti více či méně cítí tu hlubší vazbu mezi vámi. Jelikož nejsou ještě tolik zatíženy, stále ještě vidí jinak jak očima, slyší jinak jak ušima. Paradoxně, jsou mnohem vnímavější, než jejich rodiče a vědí víc, jelikož mají ještě přístup ke zcela jiným zdrojům informací. O to více cítí například strach z opuštění, když byly vámi nebo někým jiným kdysi dávno opuštěny. O to více cítí strach ze tmy, pokud ony samy nebo i jen jako pozorovatelé byly svědkem něčeho bolestivého, co se odehrávalo ve tmě. Je nekonečně mnoho příběhů, které se mezi vámi, a nejen mezi vámi, mohly udát.

A proto, věřte prosím svým dětem, věřte jejich pláči, věřte jejich potřebě být na vás přisátí 24 hodin. Chápu, že je to náročné. Neporovnávejte s tím, jak to mají v jiných rodinách. Nesuďte maminky, jejichž dítě se utiší jen v jejich náruči a bez maminky neudělá ani krok. Mnozí z nás neznáme ten příběh, který začne být viditelný až třeba později (a pro mnohé třeba nikdy).

Téma plačících dětí vyžadujících neustálou přítomnost maminky a nemožnost dítě nechat na chvíli pohlídat někým jiným z důvodu jeho fixace na maminku, je mi velice známé. Já jsem taková byla. Děkuji z celého srdce své mamince za to, že reagovala na tyto moje potřeby. Děkuji své mamince, že mě nenechávala usínat samotnou, když jsem se bála, že jsem mohla být všude s ní, že mi dovolila, abych ji dlouhé roky (dokud jsem potřebovala) neustále „visela na krku“. Děkuji mamince, že mě nenechala u babičky a dědy, když jsem nechtěla. Děkuji, že si mě brávala na klín ke kadeřnici, protože jsem nevydržela bez ní. Děkuji, že se se mnou plahočila na veletrhu, na místo, aby za mého pláče zavřela za mnou dveře, a já byla pohlídaná, a ona si to mohla v klidu užít. Děti si pamatují. Slova jsou málo na to vyjádřit, jak moc jí děkuji, že reagovala na mé potřeby, ačkoliv oproti sourozencům a jiným dětem v okolí jsem byla možná jiná a v očích mnohých možná i za rozmazleného exota.

Pamatuji si, jak už jako hodně malinká (sotva předškolní věk) jsem si mnohokrát pro sebe říkala, jaké já mám štěstí, že mám takovou maminku. Její blízkost a pozornost kdykoliv jsem potřebovala, jsem tehdy už jako ta hodně malinká si považovala jako to nejvíc. Představovalo to pro mě bezpečí. A možná to takto mají všechny děti, že jediné co je pro ně opravdu důležité, aby od svých rodičů cítili blízkost a pozornost, kdykoliv to budou potřebovat. Jejich rodiče jsou totiž v první fázi jejich života těmi jedinými, které tu na fyzické úrovni mají.

Velice děkuji za všechny finanční příspěvky, které mi byly od některých z vás zaslány na účet, za vaše maily, reakce u článků a jiné dary. Slova jsou málo na to vyjádřit, jak moc si toho vážím.

Pokud vám články mnou psané na www.jinypristup.cz pomáhají a chtěli byste mě podpořit v tomto mém psaní pro vás všechny, můžete mi zaslat dobrovolný finanční příspěvek na číslo účtu 1462136038/3030, variabilní symbol: 123, do zprávy pro příjemce uveďte „Dar“. I ten nejmenší příspěvek je stejně hodnotný jako ten největší. Všichni jste totiž učinili stejné rozhodnutí přispět něčemu, co má podle vás smysl.

Možnost zakoupit moji první knihu zde.
 

Mohlo by vás zajímat


Osobní rozvoj
Individuální setkání

Cílem těchto individuálních sezení není to, že já vám budu ukazovat, kde máte omezení (bloky), ale to, že si sami na sezení nebo posléze přijdete na to, kde je máte. Cílem  těchto individuálních sezení není ani to, že vás budu zbavovat některých vašich bloků, cílem je ukázat vám, jak si je můžete zpracovat sami, a předat tak poznání, že všichni v sobě máte tu moc a podpořit vás, abyste ji začali využívat pro prospěch svůj a všech. Vše, co budu povídat, vychází z mé zkušenosti, a jelikož jsme všichni stejní (máme stejný cíl), má zkušenost vám může pomoci se rozpomenout a uvědomit si to vaše.
Dozvědět se víc

Kurz
Vzdělávácí cyklus „JINÝ PŘÍSTUP“

Posláním Vzdělávacího cyklu „JINÝ PŘÍSTUP“ je posloužit jako most mezi vámi a vaší vnitřní moudrostí. Nebudete se nic učit, budete se jen rozpomínat na to, co už uvnitř sebe víte, a možná i s údivem zjišťovat, jakou moudrost (sílu) v sobě máte.
Dozvědět se víc