Jak nám naše obavy o jiného ukazují naše vlastní bloky

Máte někoho hodně rádi, avšak připadá vám nešťastný, že se trápí, že si ubližuje? Chtěli byste mu tolik pomoci, avšak on vám různými způsoby sděluje, že není třeba, že je spokojený, nebo vás ujišťuje, že ví, že jde dobře a že se mu vše v životě uspořádá. Avšak vy si nemůžete pomoct a při nejbližší příležitosti se mu snažíte poradit, snažíte se, aby si něco uvědomil, co máte pocit, že neví a vědět by dle vás měl.

Jenže, co když je to tak, že vaše snaha pomoci dotyčnému či vaše obava o něj vychází z vaší představy, jak by měl vypadat spokojený a krásný život? Vždy je to jen naše představa! Víte proč? Svět kolem sebe sice vidíme očima, avšak kdyby to naše dívání zůstalo jen u očí, výsledkem by bylo, že bychom viděli něco, co nejsme schopni popsat. Popis toho co vidíme, nám umožnují naše zkušenosti. Pomocí nich jsme schopni něco porovnat, vidět jako špatné nebo dobré. Zkrátka, pomocí našich zkušeností dáváme všemu, co pozorujeme nějakou hodnotu, nějakou nálepku. A podle těchto našich prožitků vidíme sebe a svět kolem. Naše prožitky nám tak umožňují reagovat, rozhodovat se a slovně komunikovat.

Když jsme se narodili a učili se rozeznávat a pojmenovávat věci, byli jsme nejobjektivnější, nejblíže pravdě (byli jsme nejméně subjektivní). Jelikož naše vnímání pozorovaných věcí a sebe samých se jen omezila na konstatování, že toto je strom, lopata, oko, ucho a jiné. Pouze jsme popisovali, co vidíme, bez soudů, hodnocení a srovnávání. Jak jsme rostli a dospívali, byli jsme mnohokrát zraněni. Některé bolesti byly nové, jiné důvěrně (byť nevědomě) známé, a jen se nám prostřednictvím nějaké situace ukázaly. Každopádně tyto všechny rány, které jsme sobě nebo jiným dosud neodpustili, jsou naší vlastní realitou, v jejichž mezích vnímáme sebe, situace a veškeré dění kolem.

A tak náš pohled na život někoho jiného, naše představy o tom, co tomu dotyčnému chybí, co by potřeboval, jsou pouze odrazem našich představ, jak by měl vypadat náš spokojený život. Ovšem jsou to zase jenom naše představy, naše bloky, naše strachy, naše vlastní omezení. Víte proč si to myslím? Když z nějaké situace či životních podmínek my sami nemáme strach, tak tam strach pro nás není (pro někoho jiného možná ano) a když v daném tématu strach nemáme, nemáme jej ani v tom samém tématu u jiného člověka.

A tak můžeme si stokrát myslet, že náš blízký nemůže být šťastný, když žije sám, když nemá děti, nebo má hodně dětí, když nemá dobře vydělávající práci nebo má časově náročnou práci. Avšak to je naše představa pramenící z našich vlastních omezení. A prozrazuje nám to náš vlastní blok, náš stín, který odmítáme u sebe samých.

Co když tomu dotyčnému ta málo vydělávající práce činí radost, nebo mu dává čas a prostor (který by mu třeba jiná dobře placená práce nedala), aby se ztišil, uvnitř sebe došel k nějakému prozření a následně si urovnal svůj život. A nadto tím, co sám pro sebe pochopil, má třeba pomoci ostatním lidem, které na cestě potká. Nebo, co když té dotyčné, o kterou máme strach, protože ještě nemá dítě a manžela, ta situace neskutečně pomáhá (a třeba nejen ji)? Třeba totiž dítě, které má přivést na tento svět, potřebuje, aby jeho maminka nebo tatínek byli v určitém vývoji k sobě (měli zpracované určité bloky). A jeho dřívější příchod na tento svět by mu tak zkomplikoval život, jelikož bloky, které nepotřeboval pro svoji cestu, chtě nechtě od rodičů převzal. Nebo, co když tato žena nebo muž nemající děti sklízí to, co kdysi zaseli a dochází ke srovnání, a tím v jejich životech a vnitřním dění k pochopení, míru, ke zklidnění, větší harmonii a k obrovskému bohatství. Nebo, co když ta dotyčná se přišla na Zemi naučit milovat cizí dítě jako vlastní, a dítě jí tak do života má přijít cestou adopce, nebo spolu s partnerem, který je již otcem, nebo se na dálku bude starat o spoustu dětí prostřednictvím nadace či jiné organizace.

Uvolněte se a zůstaňte co možná nejvíce v klidu a radosti. Není se čeho bát. (podle mě :-) ). Vše je tak, jak má.

Velice děkuji za všechny finanční příspěvky, které mi byly od některých z vás zaslány na účet, za vaše maily, reakce u článků a jiné dary. Slova jsou málo na to vyjádřit, jak moc si toho vážím.

Pokud vám články mnou psané na www.jinypristup.cz pomáhají a chtěli byste mě podpořit v tomto mém psaní pro vás všechny, můžete mi zaslat dobrovolný finanční příspěvek na číslo účtu 1462136038/3030, variabilní symbol: 123, do zprávy pro příjemce uveďte „Dar“. I ten nejmenší příspěvek je stejně hodnotný jako ten největší. Všichni jste totiž učinili stejné rozhodnutí přispět něčemu, co má podle vás smysl.

Možnost zakoupit moji první knihu zde.
 

Mohlo by vás zajímat


Osobní rozvoj
Individuální setkání

Cílem těchto individuálních sezení není to, že já vám budu ukazovat, kde máte omezení (bloky), ale to, že si sami na sezení nebo posléze přijdete na to, kde je máte. Cílem  těchto individuálních sezení není ani to, že vás budu zbavovat některých vašich bloků, cílem je ukázat vám, jak si je můžete zpracovat sami, a předat tak poznání, že všichni v sobě máte tu moc a podpořit vás, abyste ji začali využívat pro prospěch svůj a všech. Vše, co budu povídat, vychází z mé zkušenosti, a jelikož jsme všichni stejní (máme stejný cíl), má zkušenost vám může pomoci se rozpomenout a uvědomit si to vaše.
Dozvědět se víc

Kurz
Vzdělávácí cyklus „JINÝ PŘÍSTUP“

Posláním Vzdělávacího cyklu „JINÝ PŘÍSTUP“ je posloužit jako most mezi vámi a vaší vnitřní moudrostí. Nebudete se nic učit, budete se jen rozpomínat na to, co už uvnitř sebe víte, a možná i s údivem zjišťovat, jakou moudrost (sílu) v sobě máte.
Dozvědět se víc